Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak čteme na internetu?

27. 06. 2004
1
0
9872
Autor
srha

Jak čteme na internetu?

 

 

 

Rychlost; rychlost je slovo, které - podle mne - přináší tu nejzásadnější charakteristiku (přitom samozřejmě nikoli úplně výstižnou; stále to zůstává pouze jedním z mnoha atributů...) internetové komunikace. Přečteme dílo a máme možnost okamžité odpovědi, reakce, kritiky... Kdo by si byl před třiceti lety pomyslel, že půjde psát básničky a okamžitě se dozvědět reakci od svých čtenářů? ...mít okamžitě možnost zjistit, že vaše dílo má čtenářský ohlas, že v čtenářích nějak rezonuje - kdo? Kdo by si byl pomyslel, že od vydání básnické sbírky, které mnohdy představuje souhrn ohromného úsilí, nebude muset čekat týdny na recenzi v odborně zaměřeném časopise, kterou navíc, i když při vší snaze o „objektivnost“, mu podá jeden jediný kritik? Ano, je to myslím velká výhoda oproti tištěné poezii. Avšak nese s sebou jedno obrovské úskalí. A toto úskalí se jmenuje, opět, rychlost.

         Byť se autorům dostává, v podstatě okamžitě, všemožných kritik, poznámek, reakcí (které dokonce mohou i nějak evaluovat ono hodnocené dílo - tipy, výběry, doporučení či body; na tomto místě jen poznamenávám: Jak tenký je tento led…!), což tvorbu autora jaksi oživuje, oživuje (oproti tištěné poezii) hmatatelně, tak právě ta rychlost s jakou to mnohdy děláme, je nám samým asi největším úskalím; vskutku kamenem úrazu. Avšak v Šalamounově chrámu bylo lze fyzicky k úrazu přijít - zde ovšem nikoli.

         Tato rychlost nás leckdy strhává k přístupu k poezii, který jí naprosto není vlastní (dle mého názoru). Jsme strhávání proudem kritik, reakcí, avíz, zpráv; jsme vtahováni (a to nikoli násilím nýbrž z principu a zcela přirozeně) do oné rychlosti. A zde je na místě položit si otázku: Jak vlastně čteme poezii? Jak čteme?

         Poezie nikdy nebyla o rychlosti. Poetika stavěná autory nad jejich texty leckdy vyžaduje alespoň zastavení, alespoň kratičkou přestávku v toku informací. Jedním z nejcharakterističtějších rysů poezie je její obrazný jazyk. Jazyk, který dokáže malovat, jazyk tvořený obrázky. Kdyby přirovnání bylo jediným způsobem jak namalovat obrázek, asi bychom si dokázali s nárokem rychlosti ještě celkem dobře poradit. Jenže on není jediný a navíc bývá obvykle hodnocen jako ten nejobyčejnější. Obrázek pojmenováním například celku svou částí nebo svou vlastností je na uchopení mnohem „složitější“. Vyžaduje obvykle více času či alespoň poučenějšího čtenáře. A to už je něco, co stojí v přímém protikladu proti požadavku rychlosti. A není to jen malování obrázků. V přímém protikladu proti rychlosti stojí určitě i svérázně tvořené protiklady vnesené do textu, které čtenáře znejišťují, které významově relativizují. Nebo dále: veršové přesahy, důsledná interpunkce, která spojuje i rozpojuje výpověď – leckdy vedoucí k osvobození slova, k jeho usamostatnění… Slova nechávají se znít od sebe. Toto a nejen toto jsou důležité prvky poetiky textů (netvrdím že všech). Tyto prvky ovšem vyžadují čtenáře, který se jim bude věnovat. Neboť co dělá autor? Autor předkládá text, který teprve čtenář svým čtením oživí. K čemu by byla báseň, kdyby ji nikdo nečetl?

         Čtenář svým čtením báseň probouzí a probouzí ji v sobě a k sobě. U mnoha textů je zapotřebí, pokud chce čtenář text vyčerpat z jeho poetiky, aby se k textu připojil a prošel s ním všechna zákoutí, která mu text nabízí… chce aby se vracel, aby spojoval a rozpojoval, aby nechal znít o samotě i v celku. Pak se mu dostane odměny ve formě rezonance, v oslovení smyslů. Samozřejmě, že takové texty nejsou všechny. A samozřejmě, že někdy i poté zůstane jazyk básně nesrozumitelný. Zde jakoby se chtělo říct: Kde nic není, ani smrt nebere:) Tyto texty, plus texty u nichž se dá na první přečtení říct, že mají k poezii dost daleko, nejsou předmětem mého komentáře. Tento komentář jsem napsal proto, že se mi samozřejmě líbí publikovat zde, avšak čtu-li zde připadám si leckdy jako „štvaná zvěř“. Základní nárok internetu, rychlost, je totiž antagonistou poetiky.

 

A nyní otázka: Celé mne to přivedlo k tomu, optat se vás: jak čtete poezii na internetu? Přečtete básničku jednou a jste s ní hotoví – nandáte jí to v kritice, protože se vám na první čtení neotevřela dostatečně? Anebo se vracíte, čtete víckrát… atp.?

 

Přijde mi, že někdy schází jistý stupeň pokory před publikovanými texty. Přijde mi, že je leckdy věc necitlivě odsouzena k umrtvení, protože si vyžadovala větší dávku čtenářovy fantazie, než která byla nárokem na rychlost připuštěna.


tak jo tohle nebylo špatný ale víš o tom že se za to schováváš?

srha
09. 09. 2004
Dát tip
Já se nikam neschovávám... jsem stále tu... to bylo z únavy... z neustálých nedorozumění při různejch netovejch debatách...

musím ti něco říct u tvých básní jsem se nudil ne proto že bych jim nerozuměl to ne. naopak tento text je jedním z kvalitnějších co jsem na podobné téma čet možná by jsi měl psát úvahy o kyberii nebo se zaměřit na chování lidí v nereálných prostorech máš k tomu předpoklady (předsudky stranou - jestli mi rozumíš)

srha
09. 09. 2004
Dát tip
rozumím... abys rozuměl i ty; mě nijak nepohoršuje, když se ti to, co píšu nelíbí nebo tě to nudí... to je subjektivní věc koho co nudí a nemohu to nikomu upírat... v tomhle textu je čepáno z mého vzdělání, které je orintováno především matematickofyzikálně...

tak jo zatím zdar možná si někdy ještě něco přečtu si docela fajn což jsem si myslel hned jak si zareagoval na toho pseudo plagiatora F. (strašně mě baví tady kdekoho nasírat a nechat se nasírat kdejinde člověk může být tak emocionální ve vyjadřování než na netu)

srha
09. 09. 2004
Dát tip
:))) směju se

srha
23. 08. 2004
Dát tip
to je dobře:)

WiruZ
08. 07. 2004
Dát tip
ja nevim no, ale ja proste se snazim i na netu cist zleva do prava....ale treba to nekdo dela jinak...zkousel sem to i obracene, ale moc z toho nemam

srha
08. 07. 2004
Dát tip
:)

Andulka
03. 07. 2004
Dát tip
- ja si ty basnicky recituji na hlas, prevaluji na jazyku _> ty, co jdou uplne mimo me, k tem se nevyjadraju.....vyjadruji se vetsinou jen, kdyz se libi, nebo alespon neco me tam zaujalo...:-)

pomíjivá
30. 06. 2004
Dát tip
Já čtu taky různě. Někdy nemám náladu: to pak jenom pročítám, většinou nepíšu žádné kritiky. Obecně kritiky píšu, jenom když mě něco (v drtivé většině pozitivně) zaujme. Když už píšu kritiku, přečtu si dílko několikrát: dvakrát, třikrát, vícekrát. Kritéria jsou ... moje :-): Ten text mě musí oslovit na první přečtení, je jedno čím: tématem, obrazem, interpunkcí, hutností jazyka, obraty, novotářstvím, prostě čímkoliv. Když se tohle stane, čtu pak podruhé a povícté a někdy to dojde až ke kritice, která u mě opět ve většině případů znamená tip. Mnoho dílek jen prolítnu: to když mě znechutí nějaký rým, nebo i téma (já kupříkladu nesnáším rozervance.... hlavně mě prosím neukamenujte...:-)) - jenže mi to většinou připadá jako příliš subjektivní pohled, proto neventiluji:-) A ještě jedna připomínka, srho: Internet neznamená jenom rychlost, ale také (a to hlavně): mnohost: člověk si prostě MUSÍ zvolit nějaká rychlá, někdy až zkratkovitá kritéria, protože v jeho moci není přečíst pečlivě vše. Jsi spokojen s chmýřím? Nebo máš doplňující otázky? Ptej se :-)

srha
30. 06. 2004
Dát tip
jsem spokojen:)) jen připomínám, že jsem nidke netvrdil, že rychlost jako atribut je nejvýstižnější charakteristikou internetu obecně:)

pomíjivá
30. 06. 2004
Dát tip
já bych ráda připomněla, že jak autor připomínal, že nikde netvrdil, tak já netvrdila, že tvrdil, když vůbec netvrdil, že... :-)

srha
30. 06. 2004
Dát tip
:)))) gratuluji tohle je opravdu cizinecky:)

pomíjivá
30. 06. 2004
Dát tip
...ale rozumíš, co? :-)

srha
30. 06. 2004
Dát tip
hlásím, že jo.:)

Elyn
30. 06. 2004
Dát tip
:))) já se z vás pominu :)) jo, tak nějak.. pomíjivko..:)

pomíjivá
30. 06. 2004
Dát tip
Elyn: sice nevím, o čem přesně mluvíš, ale přikyvovat moudře hlavičkou jsem se naučila velmi záhy, takže... přikyvuji... :-)

srha
28. 06. 2004
Dát tip
sleeping beauty: To už je asi o tom, co je tím stvořeno... Krom toho, že podstatou mého příspěvku je otázka, nikoli ta esej, a jak vidím, je ti vlastní, že podstata ti uniká, neshledávám (a to opět pro sebe, což koresponduje s tím, co jsem napsal v té eseji) ve futurizmu jiný přínos, než revoltu vůči vázanému verši. Děkujeme za svobodu a poté, co jste nám ji umožnili, odejděte. A ke špatnosti položení otázky: Otázka je položena. Jak může být položena špatně? Kdyby byla položena špatně, muselo by existovat nějaké hledisko, ze kterého by mohla být shledána špatně položenou. Je snad ta otázka sama sobě takovým hlediskem? T principu nemůže být, ledaže by ti byla nesrozumitelná, o čemž pochybuji. Možná by to chtělo upozadit svoje ego a zapřemýšlet, což jsem zjistil, že se ti mnohnde nedaří, nad podstatou; podstatou je zde ta otázka. Mám ti poděkovat za to že blábolíš a na otázku kašleš? To že jsou věci s krunýřem a věci bez je snad jasné i tobě, když to píšeš. Avšak já se ptal, jak čteš a né jaké jsou věci. Zkus to znovu. Děkuju. :))

srha
28. 06. 2004
Dát tip
chytrá horákyně: asi bych ti měl vytknout totéž co sleeping beauty... ale fakt mě totálně vysílil konfrontační tón sleeping... no budiž. Ale jsem rád, že se to nenese v konfrontačním duchu. Já na to fakt nemám sílu. Příště fakt napíšu jenom tu otázku a tečka.

srha
28. 06. 2004
Dát tip
Ale omlouvám se sleeping; samozřejmě, že ve futurizmu o rychlost jde. A tak by asi mělo v textu mnohem spíše stát: Poezie povětšinou histoticky o rychlosti nebyla. avi všem, protože jde o veřejnou omluvu.

srha
28. 06. 2004
Dát tip
ale přesto: A kam se futurizmus, se svým přístupem ke čtení poezie, dostal? Nelze než konstatovat, že do hrobu... ale poezie přežila; není o rychlosti:))))

Lyryk
28. 06. 2004
Dát tip
srha: popsal jsi pěkně, jak by sis představoval ideálního čtenáře; následně ti neodpovídají na otázku jak čtou, ale na způsob tvého čtení; aby někdo měl odvahu popsat jak čte, musel by si být způsobem svého čtení jistý, není-li si, zatemňuje a mlží, odbíhá od tématu; i způsob čtení leckdo cítí jako významný způsob svěření intimní informace; bohužel nexistuje žádné univerzální čtení, které by nás ve škole jednou provždy naučili a my je poté uměli aplikovat; tedy, trochu je to nepravda, naučili nás základy gramatické analýzy a nyní je na každém, aby se do analýzy textu položil - já bez analýzy textu málokdy napíšu názor; a je to právě dostupnost v čase, která mi brání psát více názorů, nestíhám analyzovat tak, jak bych chtěl; rychlost čtení a reakce se jistě liší u různé složitosti textu; složitější text není ani pro mne zárukou, že je text kvalitní, musí mne zlákat nějakou hrou nebo podstatou poselství v tématu; jsou básně, kterým se věnuji mnohokrát a velmi rád, některé míjím, a radost mi to nedělá; rychlost čtení je na internetu závratná a kvalitní texty na sebe přesto musí dokázat nějak upozornit, aby došlo k jejich dalšímu pomalému čtení; občas se to zdaří, občas ne .-)

a co chceš teda slyšet? srho. uspokojí tě odpověď typu, že čtu tak až u toho hořím a nohy do bahna nořím? čtu jak mám náladu, jak mám čas. čtu rychle i pomalu. nechytne-li mě text "něčím", nevracím se. :-) viz má odpověď výše

a pokud jsem si všimla, tak otázka byla položena: Jak čteme na internetu? tudíž ti na ni odpovídám. zkrátka budou autoři, kteří i když budou psát každý den, budu mít pocit, že je nemlich to samé co předevčírem a minulý týden. a sem tam se mezi tím zaskví perla. právě pro to, že ty autory znám, mile mě potěší, když(čistě ze svého subjektivního hlediska) objevím perlu. ale jak jsem řekla, čtu rychle i pomalu, naštvaná i rozjařená. někdy se do textů pokládám, někdy text položí mě.

child
28. 06. 2004
Dát tip
Poezie nikdy nebyla o rychlosti - tady jsem přestal číst - tohle je totiž velkej nesmysl..

child
28. 06. 2004
Dát tip
jó a vidím že už si toho všimla sleeping.. já jdu, do diskuze se určitě zapojovat nebudu..

Elyn
28. 06. 2004
Dát tip
No, já tohle beru spíš jako návod, co očekávat od tvých děl a jak k nim přistupovat a jak ty je tvoříš, i když, za tu dobu už o tom něco málo vím. Ale k otázce..: - když má dílo už na první pohled atmosféru, zdržím se déle, pokud je těžší na pochopení, a ráda se v něm pobabrám a třeba se k němu několikrát vrátím, než napíšu kritiku... Ale u některého díla tahle větší časová investice není natolik nutná, protože oslovuje atmosférou, průhlednými, ale nikoliv nudnými, obrazy už na první přečtení - když vidím hnedle láska-páska a nic pod tím (emyslím teď kritiku, ale atmosféru, nápad), jdu většinou docela brzy pryč.. a někdy nenechám ani kritiku. - pak jsou i díla, ke kterým se i po spáchání kritiky vracím, jejichž části mi uvízly v hlavě, jsou neodbytná (pro mě) svou genialitou a potřebuju si je občas přečíst. Takže různě - podle toho, jak dílo zapůsobí...Kritiky ostatních jsem se naučila brát s rezervou - já jsem tu sama za sebe a ne za houf.. a vím, že tak tady budu i já jako kritik (asi spíš do uvozovek) posuzována - jestli lze věřit tomu, že mám nějaký svůj názor, nebo jestli je to o tom, že někoho kopíruju... - pak taková "kritika" nemá pro autora žádnou hodnotu. Takže tak.

Toneyen
27. 06. 2004
Dát tip
Podmanivým monologem si autor připravuje čtenáře na otázku, na kterou mnozí jistě odpoví jinak, než kdyby byla položena samostatně - že by záměrná manipulace?

srha
27. 06. 2004
Dát tip
To né:) to bylo spíš spíš ospravedlnění mého názoru... ten je z toho myslím čitelný... šlo mi o to říct proč si myslím tohle... zdůvodnit se:)

Toneyen
27. 06. 2004
Dát tip
Ale uznáte sám, že je už samo ospravedlnění názoru pro mnohé čtenáře zavádějící?

to máš těžké srho:-) myslím si jedno, čtenář není blbec. ať už se jedná o čtenáře -náctiletého či -sátiletého. při množství publikovaných věcí na internetu, si každý z nich najde to co jeho jest. a bývá pravidlem, že když narazí čtenář na věc kterou hodnotil před rokem oslavnými výkřiky, tak by se možná už pod ni nepodepsal. čtenář se stejně jako autor na netu(zůstává-li v komunitě) vyvíjí. problém bych opravdu neviděla v rychlosti či pomalosti čtení, v probuzení a sdílení zákoutí autorovy duše. existují texty u nichž tuto snahu mám a ničevó nevidím. báseň je zásah. buď brnkne na čtenářovu strunu a veř, že cvičené oko to pozná, nebo ne. někdo má rád vdolky, jiný zase holky. někomu jsou bližší beatnici, někomu dekadenti, někdo bude hledat chrousta tam, kde je stejně uschlá tráva, jen pro to, že to napsal kamarád. také se hodně porovnává, setkala jsem se s tím, že někdo si s textem neví rady, ale pod dílo napíše někdo zkušenější, že to sním cloumá, tak dotyčný připíše, že to sním cloumá taky. aby ne, když to zasáhlo jím obdivovaného autora, to bylo aby to nezasáhlo i jeho. problém vidím hlavně v přístupu autorů ke svým věcem. mnozí z nich se dotčeně ozývají, nerozumí-li jim publikum. chovají se k textům jako k právě povitému dítku a běda když mu někdo sáhne na čepičku. ale zapomínají, že se ve většině případů jedná pouze o text, který na čtenáře nějak působí. mám schopnost empatie, ale nemám vyvinutou schopnost rozpoznat to, že čtenáře právě opustila láska, že ho vyhodili z práce a, že trpí akné. pokud mi to text nenaznačí. další věcí se kterou se setkávám je ledabylost a neúcta k psanému slovu u autorů, pravopisné chyby, překlepy apod. před chvílí jsem jinde četla povídku plnou hrubek, kterou autor dal na net a místo konce napsal: dopíšu pak:-) to považuju za mnohem větší prohřešek.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru