Smrt

Vychrtlá stařena v rukou kosa,

vnadná dívčina, jež chodí bosa,

když s nohama dlouhýma,

že neberou konce,

provází na lovech zběsilé honce,

muž s vráskami, však nepoznáš stáří;

to ona jest, má tisíce tváří –

Smrt ! 

Jejím předvojem tu bývá nemoc,

volný pád, kdy nepřijde pomoc,

jindy se objeví sestra Zrada,

když ostrá dýka najde záda

nebo kulka trefí přesně cíl.

Ani uvědomit sis nestačil :

Smrt !

Pak Smrt na sebe přijme tu podobu,

kterou jen ty spatříš, již vezmeš si do hrobu.

A a je ta podoba navenek strašnější,

pro tebe je, co’s kdy viděl, nejkrásnější !

Neb a přijde ráno, večer či k poledni,

co spatřil jsi na světě, je ona to poslední –

Smrt !

Ona je přítel ten člověka nejlepší;

neopustí, nezklame, pomůže, ulehčí.

S životem máš-li přemíru starostí,

nejkrutších bolestí ona tě oprostí,

na schůzku přichází zpravidla včas.

Přesto myšlenka na ni vyvolá mráz;

Smrt !

Potkal’s ji mnohokrát. Možná, že nevíš,

že pokaždé s tebou je, když slzy roníš

nad ztrátou blízkého a tvář svou utíráš.

V davu je skrytá, že ani nevnímáš,

jak odnáší duši do pekla či do nebe.

V podobě přátel tvých jednou přijde i pro tebe – Smrt !