Zklamání

Zas jsem se spálil, bylo to zlý!

Jak zpráskanej pes, co se bojí hole svého pána,

v očích prach cest, pohled upřený do neznáma...

Všichni máme trápení, každej to svý.

Deprese! Silná deprese!

Marně zamykám na sedm západů

kovem pobitý dveře svý hlavy

a zavírám před ní železnou závoru.

Jak klíčník se všemi klíči od hradu

ta mrcha se ke mně dostane vždy,

s nádechem stínu, s příchutí zázvoru.

Mám snad brečet, když to bolí?

Nevím. Nevím vůbec nic.

Zato cítím! Cítím všechno!

Stesk, závratě, pochmurno bez hranic.

A láska?

Láska je jen cár papíru

s nedokončenou povídkou,

který jsem roztrhal na malé kousíčky

a vyhodil do koše!