Ukovaná

Jako oheň vyšlehne tvá touha,

pramenem vody záhy politá,

a slova, tvá slova, slova pouhá,

cítím, že za nimi jsi ukrytá.

A spaluješ a tavíš v peci

svou horkou duši, divokost,

i kdybych mohl, já nechci!

tvojí zrádnou dvojitost.

Jak kapka rosy..něžnost v tobě dřímá,

avšak ty ji zabíjíš,

na každou možnost hrubost tvá číhá,

v pomíjivosti..ty jí pomíjíš.

A tak krutě láskou tepaná,

řítíš se zatáčkami do mých žil,

kde si svou lidskost nechala?