KDYŽ UTEČOU PÍSKOMILOVÉ

Tomáš seděl za stolem a ťukal konečky prstů do klávesnice, přičemž střídavě hleděl na obrazovku monitoru. Rachot v kleci, která byla postavena na menší skříni vedle počítačového stolku, ho upozornil na dva pískomily.
„Copak Jájo a Pájo? Už jste se dneska probíhali,“ řekl jim, přičemž se díval na dvě panáčkující zvířátka.
„Aha. Vy jste dlouho neměli piškoty. Je mi to jasný,“ konstatoval a odešel do kuchyně, ze které přinesl dva piškoty. Otevřel dvířka klece a nejdříve strčil jeden piškot, po němž hned vystartil černě zbarvený Pája. Pro druhý piškot se okamžitě přihnal světle zbarvený Jája.
„Aby jste se nezalkli,“ řekl jim a levou rukou dvířka zavřel. Ale neúplně. Ta se po chvíli sama od sebe otevřela. To už on znovu usedl před počítač. Chvíli opět datloval, ale poté pravou rukou začal štelovat posuvné opěradlo židle, které bylo od židle odnímatelné.
„Zatraceně. Co to s tím vopěradlem je,“ říkal si, když tu náhle se ozvalo rupnutí a opěradlo prudce spadlo na koberec. Tomáš ve stejný okamžik ztratil rovnováhu a po zádech přepadl ze židle. V následné chvíli užasle hleděl od zdola na stůl i počítač na něm. Několik vteřin ležel nepohnutě, načež se pomalu posadil. K jeho překvapení uslyšel zvuk, který prozrazoval, že se něco pohybuje po klávesnici. Ve stejný okamžik jeho zraku neunikla otevřená dvířka od klece.
„Krucinál!“ vyhrkl a zadíval se na klávesnici. Na ní běhala dvojice pískomilů a zároveň na obrazovce naskakovaly písmenka. Zkoprněle těkal střídavě očima po pískomilech a objevujících se písmenkách.
„Co tady děláte!?“ vyhrkl a prudce vstal, přičemž rychle natáhl obě ruce. Jája se rozeběhl vpravo a Pája zase vlevo. Obě jeho dlaně dopadly na tlačítka klávesnice. Přitom koleny narazil do sedačky židle a jak byl v pohybu, tak přes ní přepadl. Nosem vzápětí narazil na sklo monitoru, a když dělal pohyb dozadu měl kolena na sedačce. A protože židle měla kolečka, tak se dala ve stejný okamžik do pohybu. Bradou poté dopadl na klávesnici, načež následoval pád na koberec. Na hlavu mu ještě dopadla klávesnice a on měl vzápětí pocit, že vidí všude před očima roztančené tlačítka s písmenky.
Když se vzpamatoval hleděl od spodu na okraj stolu. Hned poté spatřil černé tělíčko s roztaženými tlapičkami a dlouhým ocáskem. V následující vteřině mu Pája dopadl na obličej. Z bezprostřední blízkosti pak viděl čumáček s fousky, které ho šimraly na nose. Hned na to kýchl a pískomil díky svým dlouhým zadním nožičkám odskočil pryč. Současně s tím pocítil na svém těle nějaký pohyb. Nadzvedl se a uviděl Jáju, jak běží po jeho odhaleném břiše. Hmátl po něm, ale pískomil byl rychlejší a zalezl mu pod tričko. Poté pocítil jeho lezení po těle.
„To lochtá Jájo!“ vyhrkl a vsunul obě ruce pod tričko. Jája se pod tričkem obratně dlaním vyhnul a k jeho překvapení mu náhle panáčkoval na pravém rameni.
„Ty jsi ale artista!“ řekl mu, přičemž pískomil ho lehce kousl do spodní části ucha. Než ho stačil uchopit odskočil ve vteřině pryč. Poté následovala honička po celém bytě, která skončila v předsíni před dveřmi na chodbu.
„Tak to by kluci stačilo,“ mínil Tomáš, když ležel a v každé ruce svíral pískomila. Přitom uslyšel rachocení klíče v zámku. Než se nadál otevíraly se dveře. Při jeho pokusu vstát pocítil úder dveří do hlavy a Jája i Pája mu vyklouzli z dlaní.
„Co se tady válíš?“ zeptala se ho překvapeně Martina, když ho viděla, jak se drží v leže za hlavu.
„Chytám tady naše kluky. Zavři rychle dveře!“ zařval, ale to už dvojice pískomilů prchala přes práh na chodbu. Oba rychle vyběhli za nimi, přičemž uslyšeli výkřik sousedky, která zrovna odemykala svůj byt.
„Jéééé? Myšíííí!,“ vyjekla a při zdi sjela na podlahu. Omdlelé sousedky se hned ujala Martina, zatímco Tomáš byl nucen znovu podstoupit další hon. Přitom s hrůzou zjistil, že v bytě je kočka, která však využila otevřených dveří a vyběhla na chodbu. Tomáš brzo pískomily chytl a Martina začala honit po patrech domu a zdárně kočku také chytla.