Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTěžká hodina
08. 07. 2004
26
3
9305
Autor
synáček
Nemohu
zapomenout na ně
Velké chlapské dlaně
na hřbetě šmouhy od pláče a bláta
když táta
malé umazané tváře
dítěti hladil
co kamínek v trávě ztratilo
A
aby
toho málo
nebylo
tak v noci
sousedovic
se podhrabala fena
a roztrhala čtyři kuřata
Na vrata
se
tlačí zima
dřeva ubylo
kobylka druhý den
má
navždy
jedno oko slepé
V tom
kroky za plotem
na vrátka čísi ruka klepe
otvírá
pošťák
rozhlíží se
mne si nevšímá
jde k tomu muži
tužku do ruky mu dá
s podpisem rychle
zmizí
Jak strašně cizí je tato hodina
Olovem
těžknou dlaně
a
pochopením
že jiný život právě začíná
Já s uzarděním
trapně klopím zrak
nechci se dívat na toho
kdo pláče
Lopaty rukou pod tíhou se chvějí
osudu
muž do mraků se dívá
a zdá se
jakoby mezi vzdalujícími se ptáky
viděl tvář
té
která se nikdy nevrátí
3 názory
Tebe si synáčku musím dávkovat, hodně silné emoce.Krásná a smutná báseň.*
muž do mraků se dívá
a zdá se
jakoby mezi vzdalujícími se ptáky
viděl tvář
té
která se nikdy nevrátí
je to moc hezké *
nechci se dívat na toho
kdo pláče
Vidím že jsi obměnil tema...a i to ti jde...
t
Nikdy jsem snad ve svém životě neviděla nic smutnějšího, než když můj táta plakal...Při téhle ho vidím zase..
Tahle báseň je hodně hluboká. Potkala jsem za život dost lidí s podobně krutým osudem a jen ti, kteří umí naslouchat srdcem a duší, pochopí... Synáček nejen umí naslouchat, on to umí i krásně podat dál.
Vadí mi "učené diskuse" co je umělecké podání, co je umění a co je laciný kýč. Největším umělcem je sám život...
Nezvalová...pokud je tady nutno, aby autor prožil vše, o čem píše, zřejmě spousta z nás nebude mít o čem psát...udivuje mě, že kritizuje někdo, kdo sám nemá odkaz na jediné své dílko, takovým způsobem jako ty.
synáčku...chvilku rýmované, chvilku ne..ruší mě to...ty víš, že obsahově nelze nic vytknout, protože je to psáno s citem a já nějak podvědomě cítím, že i s prožitkem...mně osobně se moc líbí:
Na vrata
se
tlačí zima
dřeva ubylo
kobylka druhý den
má
navždy
jedno oko slepé
..ale na druhou stranu...:
Lopaty rukou pod tíhou se chvějí
..to mi příliš kontrastuje...lopaty..chvějí..
kouzelná_květinka
09. 07. 2004
Je to drsné, ale pokud báseň vychází z reálného prožitku, tak je to bohužel smutná zkušenost, nicméně dost kýčovitě popsaná.
Souhlasím s Nezvalovou, pokud jde o laciné rýmy! A navíc se domnívám, že dílo útočí na konzumní emoce čtenářů . Jak vidno z množství tipů.. V tomto případě by určitě neškodila insitnější linie bez papperbackových obrázků....
Lopaty rukou pod tíhou se chvějí
osudu
muž do mraků se dívá
a zdá se
jakoby mezi vzdalujícími se ptáky
viděl tvář
té
která se nevrátí
Petře, je to velmi citlivě a krásně zpracovaná báseň a podáváš ji tak živě, že mi vhání slzy do očí... vžívám se do pocitů udřeného táty, kterého potká tak krutý osud a vidím před sebou i malého chlapce, který klopí zrak, aby se nemusel dívat na toho, kdo pláče... cítí, že se stalo něco hrozného, ale ještě neví, že už ho maminka nikdy nepohladí....
Díky a veliký TIP
"A
aby
toho málo
nebylo
tak v noci
sousedovic
se podhrabala fena
a roztrhala čtyři kuřata"
"kobylka druhý den
má
navždy
jedno oko slepé"
ojojoj! moc pekna! *
Pomerančová
08. 07. 2004Nezvalová_
08. 07. 2004
je to v Ostatních"...beru to jako vzpomínku.. a ta se povedla..
a pasáž, jak vybrala Abyss, se mi hodně líbí..
má to atmosféru..
ale rozumím...
Nezvalová
čtenáři určitě myslí... a právě toto dílo nás zaujalo nejen námětem, ale i tím jak je zpracováno - lopaty, kaménky - a všechno to, co z básně vypisuješ a nelíbí se Ti, velice živě vystihuje atmosféru místa a krutého okamžiku... Nejsem odborník na poezii, co se týká posuzování rýmů atd. Pro mě, ale i pro další čtenáře, má svoji poezii každé dílo, které má "citový náboj" - bere za srdce tak
, že se čtenář k němu vrací, ať již přečtením anebo v myšlenkách. Na mě tato báseň hluboce zapůsobila a připomněla mi báseň z čítanky "Osiřelo dítě", která byla nádherná a smutná.a zapsala se do mého srdce...
Nezvalová_
08. 07. 2004Nezvalová_
08. 07. 2004
Nezvalová
při čtení básně jsem si také dávala otázku, zda autor sám prožil tu krutou hodinu, pokud ano, báseň je a citlivou vzpomínkou na tatínka a na hroznou ránu, která přišla jako blesk ( moc pěkné jsou poslední verše) a pokud ne, obdivuji autora, jak se dovede vžít do malého chlapce a jeho strašného zážitku. Myslím, že v tom je mistrovství básníků a spisovatelů - vžít a vcítit se do děje (a v této básni je hodně citu, srdce tu hoří). A to každý nedokáže. I to je důvodem, že některé dílo nás zaujme, zatímco jiné nás nechá lhostejné. Je fakt, že každému čtenáři se líbí něco jiného - proto vlastně i tady v Písmákovi často nacházíme na jedno dílo různé názory.
krásná vzpomínka....
nádherně matná...ale neskutečně pravdivá...hezky napsané...
upřímně...
T*
měj se hezky
m.