Nay!

Pláč. Slzy.

Smutek a bolest v srdci.

Temná noc a ještě temnější vzpomínky.

Vzpomínky na toho,

který odešel tak náhle a brzy.

Na toho, snad i člověka,

který si to moc přál.

Nebýt zde.

Zemřít a nebo milovat.

"Cítit lásku je nad všechny životy!"

Říkával.

Ale co bylo, už nikdy nebude.

Velká tma rozprostřela se v mém srdci.

Tam daleko, kde on teď  je mu nemůžu říci,

jak moc mi ublížil a i to,

že mu vše odpouštím.

Vždyť miloval mě a já jeho.

Sám si tu zem stvořil.

Nestačila jsem ho ani naposled pohladit po tváři.

Té tváři, která měla stovky masek.

Říci mu alespoň své poslední sbohem.

Vrátit mu duši,

kterou si u mě jednoho temného večera uložil,

aby mu nemohl nikdo ublížit.

Chtěl být neporazitelný,

ale nakonec porazil sám sebe v boji,

ve kterém nejsou vítězové ani poražení,

pouze mrtví.

V boji posledním.

Odešel a nechal mě tu samotnou a smutnou,

napůl mrtvou bez jeho přítomnosti...

Nay- ma ker tonakema- mir hama ker.-  Ch. Narokawa

(Nikdy neříkej to, o čem víš, že to tak nebude.)