Miniatury

Jak tam tak zapomenutě stojí

     víš,

myslím na to,

po čem tak můžou

kytary toužit.

Pomalu usíná

je nutno přeřadit z rychlosti „den“ na rychlost „noc“

anebo si vyprosit, aby zas přišlo,

a pak jen trpělivě čekat.

Tiše

(jinak by to přeci ani nešlo)

vypsat všechna svá přání na dopisní známku

a pak odeslat někam hodně daleko,

abys na ně zase mohl zapomenout.

Jen jestli není ve sněhové vločce zapomenutá víla.

Nevěděla by, v které straně fraktálu vystoupit.

A tak by potom roztála (ach to ne!)

Ale… to už by byla jiná pohádka.

bílý jako křída

žlutý jako citron

černý jako káva

zelený jak tráva.

       červený jako kečup.

Panečku, jsme to ale živočišný druh!