Kapitulace

Nadherna, aj graficky, aj slovami...*

Díky za krásné přání...krásné chvíle... z nichž jednu právě prožívám... návštěvou nejcudnějšího ze všech květů... Lilie bílá... nebo zlatohlavá...? (To se mi často stává... že nevím... koho před sebou právě mám...) Díky i za Tip…!

:o) Synáčku... děkuji moc.. za slova, kterýma mě tak často těšíš .. :o)

kráásné.. a taky moc smutné.. a ta poslední sloka.. přeji Tvé krásné duši.. aby si prožívala hodně krásných chvil.. přezto.. děkuji za tuhle smuténkovou.. a tipek

slza ukápla na polštář.... je krásná, citlivá, Tvá....ach... moc jsi mi chyběl.... Tvé básničky.... děkuji... t!!!!

kouzelná květinka: Kytiček hodně, ale ta nejkouzelnější chyběla... jsem taky moc rád, že už jsi zase "doma"... Díky za krásná slovíčka... i za Tip..

Anonym 41: Věřit na pohádky je něco zcela jiného… To o čem mluvíte Vy… je víra, že neexistuje nic nemožného… že nejsou a nebudou žádná omezení…dokonce v ničem… Jenže tak to přece není…! Věřit pohádkám znamená věřit v dobrý konec… možná i větřit na zázraky… zdaleka ne však na všechno… Nějaká omezení tu vždycky jsou … ale jen jedno se (nikdy!) nedá zmást pohádkami… a tím je čas…! Pokud jde o létání, tak nevím, zda-li žil někdo déle než já v oblacích… či létal nad horami… nebo jen těsně nad zemí… Věřte mi, prosím… problémy jistě mám… ne však s pohádkami…

krasa! *

inblue: Hlavičku neskláněj, prosím, … a za Tip mockrát děkuji Arien: Jestli krásné nevím... smutné to však asi ano... jenže i to je „pouzue“ jen život… Anonym 96: Málokdy se (tak jako v tomto případě) stane, že báseň v kritice je krásnější , nežli ta nahoře... Ještě vzácnější to je ovšem u kritiky anonymní... Na pohádky jsem věřil vždy... a věřím stále... ne však již pro sebe... Víte… s naším životem je to jako s volným pádem... je úplně jedno z jaké výšky padáte... a v jaké výšce se momentálně nacházíte… protože po celou dobu volného pádu můžete věřit na zázrak... že se (tak jak jako v pohádkách) stane.. Existuje však výšková hranice, za kterou... i kdyby se zázrakem (konečně) záložní padák otevřel... nebude Vám to už stejně nic platné... Za touto hranicí já jsem... Děkuji za krásu i lehkost verše... a děkuji, že jsem mohl být inspirací k tak krásně napsané kritice... cmukina: Děkuji Cmučku... za slovní „kytičku“... i za Tip...

nemas zac

moc smutné moc krásné

Opět skláním hlavu...*

já to pochopila můj milý zrcadlu zavři ústa a chlapci dej zas čas a nepočítej léta v nás:-)

navážeč: Díky za vysvětlení... nenapadlo mě, že můžeš kritizovat kritiky... Craerassy: Pohled do zrcadla chlapci nevadí. Darovat ale kytku, aby „neuvadla“ může tak leda chlapovi…

netřeba dávat květiny jen ženám, které znáš...:-)

to ne, kritizovat, to byl letmý přípodotek kolemjdoucího :)) ale teď je mi to jsný, sis moh říkat, že tě tu obviňuju z nějakejch plagiátů nebo postmoderního odkazování do všech světa stran... sorík :-))

No, přesně... Neomlouvej se, prosím, nic se nestalo... a díky, žes tu byl...

Craerassy: Ach, milá Crae, čas pro všechny stejně zraje. Popřejme proto všem, ať mají mnoho těch… co znají, mužů i žen…

Avi (omylem asi znovu pro naváže... takže promiň, pokud jsem Tě zavolal ještě jednou ...)

" na hrudi (vlevo) prázdná vichry milovaná skrz naskrz otevřená díra Kde oči vyhasly (zakázanými) pohledy na krásu jež jim nepatřila tam křídla motýlů rozhánějí kouř bolesti slzy suší " *slza* T*I*P

na hrudi (vlevo) prázdná vichry milovaná skrz naskrz otevřená díra Kde oči vyhasly (zakázanými) pohledy na krásu jež jim nepatřila tam křídla motýlů rozhánějí kouř bolesti slzy suší Něžná křídla motýlů rozhánějí kouř bolesti slzy suší.... nádherné pohlazení pro smutnou duši.... Díky a veliký TIP i pro Tebe, Petře

Arienalia: První reakce od Tebe... to je pro mne velká čest i radost zároveň... děkuji za slzu... i za Tip... dcero Tolkienova... vesuvanka: Díky, Janinko... za radost ve smutku... i za Tip...

Ta žlutá barva... hrůza pro oči. Jinak moc krásný. Zapadá do mýho vnotřního světa. :-) Tip

Hezké jako korálky, zvonky znějící do dálky žlutá svítivá naděje, třeba se nic neděje, překlene takovou hráz silnější pocit zas jistě snáz .. *T

jednoznačně t

v šlépějích bolest neukryla motýlí nemá křídla bývala kdysi rozpustilá než ve svém princi se prý zhlídla...:-)

nedá sa neprecítiť bolesť, ktorú vyjadruješ...po týchto slovách tip a prianie, aby Tvoja bolesť keď ju už cítiš, zrodila i niečo zmysluplné pre Teba a pre iných

pěkně! líbí se mi ozávorkované (nutné) zbytečnosti (T)

....já bych pořád něco vytýkal.....ale proč?....je to dost slušný....závěr skvělej.......T-p.

abby: Za barvu se omlouvám... připadala mi odpovídající tématu... za slova... i za Tip děkuji... Hancii: Korálky, do dálky naděje... hráz ale příliš pevná je... a… víc než vysoká... přesto však děkuji... za verše... i za Tip... gabio: Díky za obojí… Craerassy: Je těžko mluvit o „ní“, kdo čte to… nerozumí. Snad „kapitulace“ sama, je ona kdysi rozpustilá dáma…? zvedavec: Díky... za přání... to víš... že se budu (alespoň) pokoušet... i za Tip děkuji… Richard: díky za pochvalu závorek… i za Tip…

jo, (líbí) T ...a za závorky tu správnou pochvalu jedině od (závorky) :-)

kapitulace ta stará dáma to slovo z básníkových úst tebe já nevidím se vzdávat a sílu tvoji ctím proto tvá dáma mnou dál je neuznána

citační mánie :)))

Litochowitz: Díky za kapitulaci kritika... díky za vlídná slova... i za Tip... (závorka): Závorkou jsem poctěn vždy (velmi) rád... díky za obojí... Craerassy: Je to jen hříčka se slovy, má milá. Na nohou okovy času, v zrcadle jeho dýku, hlava sněhobílá, a malý chlapec uvnitř, k smíchu… navážeč: ??? :)))

inu... ty dva první příspěvky mě pobavily. dobrej způsob, jak rychle a bezbolestně zaplácnout půl stránky. jo, taky zbytečně bych řek já. ale tebe to může těšit, že seš citovanej.