Nové básně

Nové básně

I.

věřit že půjde líp

nepůjde nic

jen tohle to slovo znamená

začneme znova

pro tentokrát jsme všechno nespálili

v jímce bílý popel zadoutná

že zvedneš se a pozvedneš

to jenom nové zklamání

přimkneš se znova

s mírem se začíná

se značnou nemírou končí

přichází doba

nafukovacích katedrál

jestliže ale pořád můžeš jíst

potom je trvání smrti

ale spadly klapky

oční důlky narodily se

spíš na kameni

sypeš se do času

na rameni které není

II.

dávám se na úsvit

útěk chroupu jak starý chleba

dávám se na úsvit

v papírovém kraji

neznám rána pověšen za lustr

svítím v noci

míň než klas

údy staly se tekutými

nábytkem páchnou ústa

kůže se stáhla

za rovník

III.

nemohu dostát erotice

je chirurgická

až příliš páchne lyzolem

dezinfekcí z kýblu

tak pokryj mne tím hadrem

políbíme se

tvé trojúhelníkové šaty

dají se překousnout

možná že po chodníku

vrátím se zpátky

do těla

IV.

na konečné počítám do sta

kosák v zimě jemně se do mne zasune

řízne po vnitřní straně střeva

blankou projede

obnošený ranec kostí

poledne umírá na kříži pytlíky s krví zůstávají

spatřil jsem odpověď

v mléčném srdci

zeptej se trávy

kdo za ni hoří za úsvitu

kdo ukryl vláhu v díži večera

elektrická sláma září do matrací

V.

tlačí se na stěnu fialová ústa

něžně do tvého ramena

zakousne se žlutá jikra

zbydou rozklížené kosti

hliněné rukávy

nebránil jsem se

vniknul jsem a budu pršet

mléčné stromy

vyrostou na hrudi

dlouzí a nazí potom

zvednem se

v poledním nerozumu

jedině nás lepkavý zákon

donutí

abychom netrvali

ticho po pohlavích

zůstává v pokoji

VI.

srdce tančí na nebesích

za skříní

za soumraku z nebe vlhké uhlí

v ústech to modře zní

VII.

všechny věci co vidíš

všechno co děje se

tvůj život

tvůj takřečený vnitřní svět

tvůj život

víc než jen úd

buď jsi jist

tvůj život

tvůj takřečený vnitřní svět

pomine

bužírka v srdci

zůstane

VIII.

přesto

nedokážeš být sám

sněz modrou slánku

co schováváš si v páteři

přesto se dělíš

přesto děsíš

narovnáváš skvrny

od hran k pelesti

na poslední chvíli

kutálí se kulička semene

zaschlá jak trus

po posteli

IX.

úplně sám

opuštěn

utéct unést

chceš s lidmi

perutě

v dopisních obálkách

chceš patřit skleněnému srdci

duhovce

X.

tělo není možné sníst

nechat je sladké na lepší časy

zabíjeli jsme krásné dívky

nesuďte říkám jen to

co vidím

XI.

koho jsi znal

zíral do oblak

jezdil na žebřiňáku noci

naslouchal

nebudou tě bolet

kotníky

nepocítíš už vlasy

koho jsi znal

napil se kolomazi

dál budu přísahat

na kocouří chlupy

kdo háčkuje sny

kdo kostem dává ochutnat

vazelíny

dech přebývá

oko nese

kdo poznal klubko nití

ten je vyvázán

XII.

snažil ses obelstít mne slaměným dechem

růžolícími kýtami na líčkách

snažil ses ošálit mne

ale ty jsi mrtvý

do úst ti nevložíme

kuličky z hlíny

XIII.

mrtvá řeč ta ještě češe

už nemohu zabíjet v sobě páva

už srdce nemohu tvarovat do podoby páva

poslední báseň co napsal jsem

zůstane němá

---