Kůra stromů

Kůra stromů

Jak jsi ošklivá! Ruce třesou se ti,

vlasy ti šediví a padají..

ale ne to nebyl bych já

a mé srdce, které milovat si tě umíní.

Jak se bráním! Nechci lásku cítit,

poznal jsem, co měl jsem,

teď abych šel

a víckrát nevracel se.

Jsem ztrouchnivělý! Na pokraji sil.

Na noční stolek odkládám své zuby,

a ty zčista jasna přijdeš si,

jen abys dovedla mě do záhuby.

Nezdá se ti nespravedlivá ta daň,

kterou platím,

dnes odcházel jsem pevně rozhodnut!

Ale nemohu opustit tě, zas se vrátím.

Jsi stařena, jsi jako já!

O nic hezčí, o nic moudřejší..

ale jako rakovina jsi

a ještě o něco zhoubnější..

A nevětřím! Věřím pevně jen,

že zemřeme ve stejnou chvíli,

a až do hrobů společně nás uloží,

tvé kosti smísí se s mými.

A až zetlíme-ó jak se těším,

stačí dvacet let v zemi-

budeme jedna hromádka lásky,

ale dnes ještě líbám tě,