Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seQuo vadis, česká fantasy?
26. 07. 2004
1
0
4893
Autor
Zbyhoň
Někdo zasvěcenější mě možná opraví, tohle jsou moje skromné dojmy z lehkého nakouknutí k české fantasy.
V odpověď na řečnickou otázku v nadpise mě bohužel napadá jen jedna odpověď- nikam. Jsou jistě výjimky, ale z pohledu nevelkého odborníka přes tento žánr se česká fantasy obecně jeví sice v pohybu, jenže dosti nekonstruktivním. Potácí se na místě, točí se dokolečka, bezcílně pobíhá.
Jeden z jejích hlavních problémů je podle mě v přílišné závislosti na Tolkienovi, který ve své době způsobil převrat, ale dnes je často zdrojem dogmat a různých klišé. Například předem nalinkovaných a plochých charakterů- elf je téměř vždy krásný a hodný, trpaslík silný, s válečnou sekyrou a chtivý zlata. To, co ve své době tvořilo nádherné příběhy, je dnes trapně zkostnatělé. Jistě, elfové vznikli proto, aby byli dobří, problém ale je, že spousta autorů fantasy píše povídky jen a jen o tom, že jsou dobří, tj. povídky bez pointy a příběhu. Někdy nechají putovat (nesmyslně nesourodou) družinu elfa, barbara, hobitka a trpaslíka a těží buď humor nebo příběh z jejich vzájemné rozdílnosti. Což je postup dávno vyčerpaný.
Další potíž fantasy podle mě paradoxně tvoří česká fantasy komunita, seskupená zhruba okolo časopisu Dech Draka. Mnoho z těch lidí se považuje za odborníky přes fantasy a sotva napíšou první povídku nebo odehrají své první dobrodružství v RPG hře (u nás ponejvíce Dračí Doupě), hned se pokoušejí tvořit vlastní fantasy svět pro literární nebo RPG příběhy. Pak je téměř tolik světů, co autorů, často se liší jen nepatrně a mají jednu společnou vlastnost: jsou zoufale nedokonalé, což si ovšem autoři nechtějí přiznat a vytrvale odmítají každý jiný svět, než ten jejich. I kdyby ho měli popsaný na stovkách stran, proti světu reálnému je to směšně zanedbatelné číslo. Odtud vychází plytkost a určitá nalinkovanost příběhů. Občas se spojí více autorů, aby stvořili jeden společný svět, pokud je jich mnoho, může vzniknout svět obecně známý a užívaný (Asterion, Warhammer). Opět se tu ale jeví roztříštěnost fantasy komunity, která, místo, aby se světem bavila a užívala si ho, vede nekonečné spory o to, zda tamější obří červ lidožravý umí létat a kolik zubů má v tom světě mládě šavlozubé veverky.
Jsem jistě zaujatý, a tak navrhnu poněkud škodolibé řešení. Jako ideální svět pro psaní podobné literatury vidím náš reálný svět a zejména jeho obrovskou historii, v jejíž znalosti máme mnohá hluchá místa, přímo vybízející k literárnímu dotvoření. To by ovšem od autorů vyžadovalo jednu věc- alespoň minimální seznámení s historií (k této činnosti by se dala využít energie ušetřená z neustálých hádek o jediných správných podobách alternativních světů). Mělo by to ovšem velkou výhodu, oddělilo by se zrno od plev, protože by už nikdo nemohl schovávat svůj nedostatek umu za statisícové bitvy elfů se skřety a za jejich předem určené charaktery.
Hmmm... jenže už i to parodování fantasy mi začíná připadat jako křečovitej mainstream... "Sauron kašle na prsten, chce gumovou kačenku..." Takže by to chtělo vytvořit novej stupeň- parodii na parodii :o)
Hej, ale to o Sauronovi a gumový kačence neznám... :o)))) Něchtěl spíš gumovou Anču??? :o)))
Dobrá úvaha, pravdivá... jen si se díval po klasické fantastice, nikoli po jejích odnožích, kde jsou příběhy jako mám já, například celou svou sbírku Karlův most. Takovejch děl je spousta , ale nejsou tak oblíbený. Proč? Protože je konzumní společnost navyklá na ony elfy ( ze kterejch já dělam svině, nebo fetky, kdykoli můžu), trpaslíky (který sou pro mně, slintající idioti) a pár zrůd jako jsou jednorožci (v jedný mí povídce nejtemnější bytosti celýho světa), kentauři, či draci (který ztvárńuju jako tupý lítající ještěrky). Jak vidíš, já sama przním a přetvářím fantasy jak jen můžu a je mi to prd platný. Několikrát sem svý povídky posílala do soutěží, kde jako obvykle vyhrály příběhy typu (hlavní hrdina putuje z A do B za nějakým cílem, zvítězí nad svými nepřáteli, veme si svou krásnou vyvolenou a žijí šťastně až do smrti)
A ta historická fantasy: Sapkowsky - Narrenturm :o) Moc a moc...
Arwy_Kraft
27. 08. 2004
Docela aktuální téma... dneska totiž, kdo má ruku a umí trochu česky/anglicky/jakkoliv tak píše. Samozřejmě podle toho, co ho baví - tzn. i fantasy... a podle toho to pak dopadá... máme milión a jednu povídku "O Elfovi Xanthopravovi a jeho úžasné výpravě na Kozí vršek" , ale kde nic tu nic jiného... IMHO těch lidí, kteří mají dar "umět psát" a navíc mají trpělivost se se svým dílkem hmoždit až do roztrhání těla je docela málo. BTW Spousta lidí to bere jako zábavu typu "á, mám chvilku času, večer volný, tak něco napíšu"... takový trochu l´art pour l´art navíc je strašlivě jednoduché nechat se inspirovat nějakým obecně uznáváným dílem, semtam něco obšvihnout, aby člověk neměl takovou práci.
Ale aby to nevyznělo tak, že fantasy obecně kráčí do... ehm, háje - každá doba si žádá své prostředky - když si vezmeme (teď to střelím úplně náhodně *píchne prstem do učebnice literatury*) třeba Karolínu Světlou - ve své době to byla docela rebelie psát o takovýchhle tématech a dneska nám to přijde jako archaicky napsaná dost naivní červená knihovna.
A vůbec - zabývat se takovými tématy je tak trochu bezpředmětné - dobré leda tak na to, abychom si pohladili duše a postěžovali si ?jak je ta naše literární fantasy scéna chudá na neotřelá díla? - a nemyslím si, že by jeden takový podnět (historická témata) inspiroval někoho k napsání "životní" bomby (i když výjimky se najdou vždycky :o) - poněvadž se tím může za
A) inspirovat mnoho lidí a origoš to pak taky nebude - vznikne prostě další šablona.
nebo
B) Dokud někoho nepolíbí Múza a nebude mít sílu za ručičku dovést dílo až do konce, tak se můžeme klidně všichni stejně po... a nic s tím neuděláme. Holt psaní je řehole :).
No nic, napsala jsem toho hodně a nejsem si jistá, jestli jsem to vyjádřila úplně přesně a neranila něčí ego(kaju se, moc se kaju ^_^*) , ale snad se to dá pochopit. Jinak moc držím palečky ať už někoho pořádně lípne můza a bude co !kvalitně! číst.
Hm, pokud se vám bude chtít, byla bych vděčná za
avi
Kandelabr a vy všichni ostatní: Nezbývá mi než opakovat, co jsem hlásal nahoře a co jste si většinou podivně interpretovali. Síla starých eposů a legend je mimo jiné (pochopitelně mimo silných příběhů) v tom, že tak se to MOHLO stát. Nikoli tedy v tom, že tak se to skutečně stalo - netrvám na dodržení všech historických souvislostí. Příběh typu Odysseie, Písně o Nibelunzích, Kristiánovy legendy nebo Libušina soudu vzniká na základě dlouho tradovaných pověstí - ty lze zpracovat do úchvatného díla, se kterým se spousta lidí ztotožní nejen na základě boje dobra a zla, ale i na základě mnoha dalších archetypů, mimo jiné i místně a národně podmíněných. Lidé pak toto dílo přijmou za součást své kulturní identity...
Podobným dílem byla i Dalimilova či Hájkova kronika, Jiráskovy pověsti české... To, co navrhuji, je zpracování našich dějin z hlediska fantasy.
Nikdy jsem neřekl, že toto je jediná správná cesta, jak vytvořit dobrou fantasy. Pokud si dobře přečtete mou první reakci, dojde vám, že jsem jen reagoval na návrh autora této rubriky.
Howgh.
sice jsem si se zajmem precetla tvuj nazor....ale jelikoz je tento obor tak nejak uplne mimo me....tak se nebudu vyjadrovat..:-).
Sid: Žižka. On jak má tu hůlčičku v ruce, to určitě bude magickej předmět.
Jo, ještě... Sidonie, bylo by dobrý zmínit takovou tu odnož literární "kdyby příběhy". Pracujeme se známou historií, uděláme si soklík... a pak říznem a řeknem: mohlo to být jinak (nebo řeknem: v paralelním vesmíru... bla bla) a Hitlík vyhraje vojnu... a jak by to všechno bylo. Dobrej hybrid.
sidonius: nemyslím si, že je tohle nejsprávnější cesta. ano je to jedna z variant, nicméně to, že svůj příběh zasadíš do nějaké konkrétní doby nevytvoříš tím ještě "specifickou a silnou fantasy", tu dělá příběh. jasně můžeš vytvořit tzv. "příběh jednotlivce na pozadí historických událostí" a přimáznout k tomu nějakou tu magii a je to (viz sapkowski a jeho narrenturm, tam to docela funguje) ale musíš si potom dát sakra bacha abys načetl dobové reálie a věděl o tom čase úplně všechno, aby tam nebyly nějaké směšné chyby. a pokud se ti nechce s reáliemi zdržovat, tak umístění do konkrétní doby a místa postrádá smysl. jednodušší (pokud nejsi zapalený historik) je událost si vypůjčit do svého smyšleného světa, který má tu výhodu, že např banditi mohou mít pěstní klíny a vedle toho samopal a nikdo si nebude ťukat na čelo (no a nebo jich bude o něco míň :) )
silnou a specifickou fantasy tvoří příběh, reálie jsou druhořadé. pokud ovšem nechceš na reáliích a hist. faktech stavět, ale to je pak už něco jiného než fantasy.
Arien: to je pěkné, že se jedním dechem čertíš nad nedostatkem kvalitních autorů a vychvaluješ sinclaira :) PS: nešahej mi na Stín stínovatého stínu! :))
sinclair je super!
nebylo nic lepšího než sledovat postup jeho let, že v prvním dílu měl 35 a ve stém necelých 34!
a tajemná Černá smrt! zlotřilý Asmodis! a Johnův křížek svěcený samotnými archanděly!
Stín stínovatého stínu... ok, ale fakt to není nic moc:)
Arien: Jen tak na okraj, když jsi zmínila toho Jacka Hammera, právě toho bych viděl jako ideální jméno v českém překladu pro českou fantasy. Protože existuje historická postava Karel Martel, řečený Kladivo. Vítěz bitvy u Poitiers 732. Nebo naprosto úžasný jméno má jeden legendární (myslím) dánskej král- Sven Rozčísnutý Vous.
Ináč nechápu, kdo Tě donutil vstávat tak brzo, abych tu měl od Tebe kritiky v 7:52 a tak!?! Dyk máš prázdniny, ne? Mít botky jako Ty, hned bych toho rušitele skopal do kuličky :)))
Flashbacky sou hnus... a u mě se projevujou brzkým vstáváním proto...
jo anebo Christopher the Bastard from Afterspoon and Withoutsatelites žejo:)
Přesně to som chtěl zařadit do "z levého boku", toho Kreyštofa :) A pak jsem si řekl, že to už je docela mimo, navíc koukám nejsem zdaleka jedinej, kdo to zná...
no to v žádným případu, já tohle plánuju říct u matury! někde se to tam prostě musí vměstnat! a dyž ne v anglině či češtině, tak prostě matika... no, ty satelity a tak... šloby ne?
a hele, všecko souvisí ze vším!!!
Jsou i výjimky, přestože jich je až počertech málo:
Sapkowski, Gaiman, Holdstock, Pratchett, Kulhánek, ...
přiznávám, že v této chvíli mě napadlo jenom těhle pět.
Ono to dogma můžeš porušit jazykem, zápletkou, přesvědčením hrdiny (napadá mě Duro Červeňák a jeho cosi, jehož jméno sem už zapomněla) nebo zcela reálným pohledem na věc (reálným myslím z dnešeního pohledu a tomu jistě kraluje pak Andrzej)
Chce to rpostě probírat a číst, slýchat doporučení svých známých a nevyhledávat tituly jako "Stín Meče", "Světlo Stínů", "Stíny Stínů", "Pán Stínů", "Stín Stínovatého Stínu" a pod.
Jo a na Johna Sinclaira mi nešahej, eště mám někde doma pár zaprášených výtisků!
Využít pro fantasy historii tohoto světa? Inu proč ne - jenže toto nelze zaměňovat s historickými romány jak je známe.
Podívejme se na starou literaturu - eposy, z jejichž úžasné síly fantasy těží, byly tehdy chápány jako silné příběhy o vzniku národů, památných bitvách apod. (Ilias, Odyssea, Aeneis, Píseň o Nibelunzích, Alexandreis). Předkládaly tedy - byť literární formou - události zcela reálné, tedy alespoň z pohledu tehdejších lidí. Tolkien také hovoří o tom, že jeho svět je vlastně tento náš svět, jen před dávnými a dávnými časy. Kouzlo všech těch vyprávění tkví mimo jiné v tom, že to všechno si lze představit jako reálné. Nemuselo se to nutně stát - jenže co my víme, co bylo, mohlo to být právě takto. Dobrá fantasy se stejně jako středověké eposy pohybuje na hranici fikce a reality.
Tak mě napadá - pokud bychom chtěli napsat silnou a specificky českou fantasy, máme po ruce Kristiánovu legendu, Kosmovu kroniku nebo třeba Rukopis Zelenohorský...
Kdybych měl psát fantasy z našeho světo, připadalo by mi to jako povídka z historie, ne jako fantasy. Pod slovem fantasy si představím něco, co není, co není možný aby se stalo. Něco z jiného světa. Přidat k tomu třeba i tu magii, která v našem světě není. Dát tam něco neskutečného. To mi přijde jako fantasy. Povídku z našeho světa bych chápal jako něco jiného než fantasy. Ale to už je můj subjektivní názor. Možná, že je někdo jiného názoru, ale tohle je můj názor, as proto budu psát povídky, takové jaké je píšu. Možná nebudou tak dokonalé, jak by mohly být, ale to už je osud.
Sidonie...jistě...nejsme první, kdo s tím přichází, ve kterémsi sborníku fantasy se objevila velmi kladně hodnocená povídka (já nevím, nečetl jsem), která pojednává o tom, jak vzniklo nepřátelství mezi Václavem a Boleslavem Ukrutným. A takových témat je dost, třeba se do toho pustím...
S pár věcma souhlasím. Především s tím Dechem draka :) Občas hraju Stín meče, fantasy svět se mi líbí, ale co si ona komunita dovede napsat do toho svýho 'plátku' to je zoufalý. Jinak si myslím, že pokud je spisovatel dobrej a vymyslí pro fantasy dobrý příběh, tak nehraje roli nějaké opakování se. A navíc takovej Sapkowski posunul hranice fantasy od Tolkiena na míle daleko..
hm, nemyslím si, že je tohle problém speciálně český. je to problém fantasy celkově. nejde tak ani o dogmata, nevadí mi, že elfové jsou hodní a trpaslíci mají ploché sekery. to je kosmetika. co mi vadí je absence inteligentních zápletek. máš pravdu s tím opájením se vlastním světem. to dělá spousta autorů. rochní se ve svém světě, vymýšlí krkolomné názvy měst, historii až do tisícátého kolene, meteorologii, ekonomiku a kdoví co ještě a pak tam někam prsknou babara s mečem nebo mága z hvězdou na čele a ve stylu RPG hrdiny ho nechávají bloudit od hospody ke hřbitovu, do dračí sluje do postelí princezen a doufají, že je třeba něco napadne.
-průšvih je v absolutní neživotnosti charakterů, jejich černobílosti, nelogičnosti jejich jednání atd.
-další peklo je klišé-studený pot, bělající se kluby na rukou, ocel zkalená krví, bla bla bla
-nedostatek atmosféry, autoři s obliboju počítají kamínky u cesty, po ketré jde hlavní hrdina, ale když dojde na souboj, odbudou ho pár větama, nebo se zase přehnaně plácají v těch klišé.
-strašné dialogy-barbar mluvící jako národní buditel, zloduch který pečlivě vysvětluje oběti svůj plán atd.
-šroubovaný jazyk, který má dodat archaickou atmosféru je napůl k smíchu napůl k pláči, každopádně zoufale nudí, zdržuje a nefunguje
-uf, je toho ještě víc, ale to bych se asi upsal :)
ale zase nemůžu říct, že špatná či průměrná fantasy nemá své místo ve světě, čtenáři si ji žádají, chtějí ji, je to způsob relaxace. nezapomeňte, že fantasy je především mainstream, klišé a furt to stejné dokola. jako harlequinky, ale pro jinou cílovou skupinu. někomu stačí číst po stodevadesáté, že conan utržil strašlivou ránu do hlavy, která by lebznu obyčejného smrtelníka rozčtvrtila vejpůlí, avšak conan, jsa zoceleným cimmeřanem měl jen pocit, že se v místnosti více rozsítilo.někoho to na postodevadesáté trošku nudí a chce něco jiného. ale toho něčeho jiného zas tak moc není.
takže jsou tři možnosti, buď pořádně hledat nebo se s tím smířit a nebo si napsat svou vlastní fantasy :)
Naprostej souhlas. Tvůj poslední odstavec to vystihl obzvlášť dobře. Zatímco je zcela normální napsat harlekýnkách a Johnu Sinclairovi, že je to sračka, málokdo si dokáže přiznat, že fantasy taky MŮŽE být shit... Dík za to ještě zhuštěnější slovo do pranice...