. . . (nelétám)

Lasy: skutečně se mi to zdá napsaný tak, že se to líbí všem...každej v tom najde kousek svýho příběhu...ale jen se mi vkrádá myšlenka, že tak to být nemá...krásným ptákům se nemají krátit letky...ani lámat...(jak jsi mohl dopustit o ně přijít...?!?) víš...vpomněla jsem si na jeden dávný rozhovor, který jsem vedla se svým tehdejším (co on to vlastně byl?)...byl to neuvěřitelně živej chlap...kterej mi jednou povídá: "Možná už bych doopravdy potřeboval zkrátit křídla..." a já jsem jen nechápavě koukala a odpověděla: "Proboha proč bych to dělala?!? To už bys nebyl Ty...Pak bych Tě neměla ráda..." A tak...tak si myslím...na světě je příliš mnoho těch, co mají polámaná nebo zkrácená křídla...je to škoda, protože Ti, co je zkracují už je pak nemají rádi...je jim ten zásah k ničemu...a je mi z toho smutno... a tahle básnička je úžasná... t*