Ostrov zakletého prince, část 6.

Musel utéct. Prostě musel. Vždyť sem ani nechtěl jít. Ani tu nechtěl potkat tu holku. A nechtěl s ní tančit.

Ale když ji držel, připoměl si znovu její křehkost. Je drobná a křehká jako kolibřík, nebo orchidej.

co už nepocítil dobrých deset let. Od doby, co odešla Maria pro něj ženy nic neznamenaly. Nezajímaly ho,

ani nepřitahovaly. A to se teď najednou změnilo. Z ničeho nic pocítil vášeň, když držel téměř v náruči to pružné štíhlé dívčí tělo. A právě žár, vycházející z něj způsobil, že začal Claire vnímat jako ženu.

ani přes množství vypitého alkoholu. Pociťoval teď svou samotu dvojnásob. Do háje. Mohl se s ní aspoň vyspat.

Využít toho, co v něm probudila. Vzápětí se za tu myšlenku zastyděl. Claire je čistá jako voda ve zdejším potoce.

Rick se znovu zhluboka napil. Myšlenky na divoké milování ho neopouštěly. Místní děvčata jsou přece tak ochotná.

Po další skleničce whisky se definitivně rozhodl. Seznal, že je na čase dopřát si po tak dlouhé době trochu toho potěšení.

Osprchoval se, učesal a převlékl. Pak si vzal malý motorový člun a vyrazil. Slavnost ještě zdaleka nekončila.

Nebyl pryč déle, než hodinu. Vytáhl člun na břeh a přivázal k palmě. Neobával se, že by ho někdo ukradl. Zdejší obyvatelé

a přistěhovalci byli poctiví lidé. Nedůvěřoval pouze turistům, ale člun byl dobře maskován za hustými keři.

Rick došel až téměř k ohništi, ale zůstal stát ve stínu opodál. Nechtěl narazit na Claire a její přátele. Ale nezahlédl je. Popošel tedy blíž. S požitkem sledoval ladná dívčí a ženská těla orosená potem, jejich dlouhé černé vlasy a tmavé oči.

Dívka, která ho zaujala tančila dál od ohně. Byla mladá, ale zase ne tak moc. Odhadl ji asi na dvacet let. Všimla si ho a zářivě se na něj usmála. Měla oslnivě bílé zuby, plné rty a dráždivě půvabnou postavu. Její pokožka měla barvu kávy se smetanou

a zlatavě se leskla. Stále se na něj usmívala. Její pohled Ricka přímo vyzýval.

Vem si mě, četl v něm. Pomalu se k dívce přiblížil a začal s ní tančit. Nezdálo se, že by jí to vadilo.

"Jsem Kesha," odpověděla měkce.

"Řekni, líbím se ti?" zeptal se jí Ricardo bez okolků.

Noc pokročila a on se nehodlal zdržovat dlouhými řečmi a namlouváním. Dívka stydlivě přikývla a znovu se usmála.

Věděl, že to zabere. Zdejší děvčata si velmi potrpěla na lichotky. Ani Kesha nebyla vyjímkou. Sebevědomě se napřímila

a ani v nejmenším se nebránila, když ji vzal Rick za ruku a odváděl pryč.

_

"Teda ty válíš. Nevěděl jsem, že máš takový smysl pro rytmus."

Patrik nešetřil komplimenty. Zahlédl Kláru, jak vášnivě a s jakým zápalem tančí a byl upřimně překvapen. Klára sice nebyla kráska, ale pohybovat se rozhodně uměla. Poznal to. Jak by také ne, když sám už několik let závodně tančil.

I Andrea byla skvělá tanečnice. Vlastně i Jana s Luckou. Ale na Kláru Berkovou rozhodně neměly.

"Přeháníš," odmítla jeho pochvalu. Klára byla vyčerpaná. Osvěžila se už ananasovou šťávou a dalším melounem, ale pořád měla žízeň. A hlavně přemýšlela kam a proč Rick tak najednou zmizel. I s lodí. Nechtěla nad tím přemýšlet,

ale nemohla si pomoci. Nejspíš si z ní udělal legraci. Opilci mívají různé nápady. A Ricardo je největší podivín,

s jakým se kdy setkala. Co ji tedy překvapuje? Mohla to čekat.

Na druhou stranu, proč se terčem jeho rozmarů stala právě ona? Proto, že jí zachránil život, nebo proto, že je prostě taková jaká je?

To na sebe budou pořád všude narážet? Nejspíš ano, když jsou skoro sousedi. Také se říká, že když někdo někomu zachrání život, je s ním už navždycky spoután. Ale to je nesmysl. Za necelý měsíc se vrátí domů a Rick zůstane tady,

jen s delfínem a lahvemi skotské.

A ona bude dál žít svůj nudný život v maloměstě. Bez moře, které miluje, bez západů slunce a nádherných pláží.

A také už zřejmě nikde nenajde tak dobré přátele, jako je Patrik, Andrea, Lucka a Jana. Tady je někdo. Má svou identitu

Kdyby tu tak mohla zůstat.

"Co seš tak zasněná. Snad ses nám nezamilovala do nějakého zdejšího krasavce? Jé hele, tamhle je Rick," rýpla do Kláry Jana. Klára natáhla krk a dívala se za jejím prstem. Měla pravdu. Ricardo byl opět zde. Právě tančil a povídal si s nějakou místní dívkou. Tentokrát byl řádně oblečen v plátěných kalhotách a pestré košili á la Nick Slaughter. Musela se zasmát.

Netančil však dlouho. Pojednou vzal to děvče za ruku a odváděl ji někam pryč.

"Teda ten neztrácí čas. Zřejmě ho čekají zajímavý zážitky," konstatoval Patrik.

"Jak to myslíš?" zeptala se Klára a odložila mango, které se právě chystala pozřít.

"Nebuď naivní. Co myslíš, že jdou dělat. Lovit světlušky?"

Všichni se nahlas rozesmáli.

"Třeba spolu chodí," namítla Klára.

Smáli se ještě víc a to ji popudilo. Nechápala, co je směšného na tom, že Ricardo využívá zdejší dívky ke svému osobnímu potěšení. Až do této chvíle byla ochotna věřit tomu, že Ricardo Valdez je slušný člověk, i když poněkud obhroublý.

Teď o tom začínala pochybovat.

Netrvalo však dlouho a opět se objevil u ohně. Tentokrát byl sám.

Klára zůstala sedět. Nějak se nemohla srovnat s myšlenkou, že Rick s tou dívkou, ještě před chvílí, tam v tom lesíku........

"Fuj," ulevila si nahlas.

Nechtěla tu už být a najednou se jí chtělo hrozně spát. Ostatní, jak zjistila ještě na odchod nepomýšleli.

Prý zůstanou až do rána, ale ať prý si klidně vezme člun. To bylo skvělé. Nutně si potřebovala odpočinout a vyspat se. Vydala se k moři a osvěžila se chladivou vodou. Pak se procházela po břehu a dýchala čerstvý, slaný vzduch. Panoval zde klid a to jí dělalo dobře.

s nějakými morálními zásadami. Ale tato představa o něm se rozplynula právě před několika minutami.

"Vidím, že na sebe máme opravdu štěstí," ozvalo se Kláře přímo za zády.

a nepřímo tak přiznat, že ho vlastně špehovala.

"Bavil jste se?" zeptala se sladce.

Dala si velmi záležet, aby z jejího hlasu zaznívalo co nejvíc ironie.

"Proč mi pořád vykáš?" zeptal se místo odpovědi.

"Už jsem řekla, že to považuji za vhodnější. Je mezi námi jistý věkový rozdíl."

"Tak zlý to nebude," pousmál se.

Zdálo se, že má o mnoho lepší náladu.

"Jestli jedete domů, mohl byste mě vzít do našeho tábora? Chtěla bych už jít spát a ostatní chtějí zůstat až do rána," požádala Ricka.

"Nechceš raději přespat u mě? Není moc příjemné trávit noc sama na opuštěném místě."

Rickův návrh ji rozčílil na nejvašší míru. Copak toho vzrušení ještě neměl dost? Málem to řekla nahlas.

"Jak chceš, tak si nastup," pravil bezbarvým hlasem.

Zanedlouho byli v tábořišti a Rick vypnul motor.

_

"Nechci se s tebou vyspat."

"Prosím?" vytřeštila Klára oči.

"Kdybych chtěl, pokusil bych se už včera, ale nemám ve zvyku spát s dětmi."

Klára byla v šoku. Nevěděla, co říct. Ani zda se má cítit uražena, nebo polichocena.

"Jaké štěstí, že to vím," pravila nakonec sarkasticky.

"A nejsem dítě. Osmnáct mi už bylo. A i kdyby jste se se mnou vyspat chtěl, jistě byste nenaléhal, kdybych odmítla.

Ale spoléhám na to, že nejsem dostatečně přitažlivá a vy, že jste džentlmen, pane."

Slovo "pane" Klára zdůraznila. Nemohla pochopit, že se Ricardo z ničeho nic tak nepříčetně rozchechtal.

Byla zlostí bez sebe a on se tím snad bavil. Měl však dokonalý chrup, to musela uznat.

Konečně se přestal smát a přirazil ke břehu.

"Nevím, jestli jsem džentlmen, ale s dětmi opravdu nespím, i když tvrdí, že už dávno dětmi nejsou."

"Cože?" soptila Klára a totálně se přestala ovládat.

Takovou urážku si nebyla ochotna nechat líbit. Ale pak, ve stavu největší zlosti si uvědomila, že na to on právě čeká.

Až vypění, vybuchne, začne rozhazovat rukama, gestikulovat a křičet. Tu radost mu tedy neudělá.

"Díky za odvoz, Ricku a za tanec. Opravdu se nebudu bát, tak dobrou noc," řekla naprosto klidně a vyskočila z člunu

Když ve stanu, v naprosté tmě po pěti minutách hledání našla malou baterku, s jejíž pomocí se umyla a svlékla, napadlo ji,

že vlastně vůbec neslyšela motorový člun odjíždět. Nemýlila se. Protože když vyšla, oděná jen osuškou ze stanu, zjistila,

že zde člun stále stojí. V něm seděl Ricardo Valdez a díval se přímo na ni.

_

Ve chvíli, kdy ji políbil, už věděl, že to nebyl dobrý nápad. A ona to cítila také.

Obloha už nebyla tak temná. Začínalo svítat, když se šla Andrea s Patrikem projít k moři, za účelem ochlazení.

Ještě před chvílí se bláznivě natřásali u ohniště v rytmu tamtamů. Teď se zapovídali. Procházeli se už dlouhou chvíli.

Ona vyprávěla o sobě a Patrik pozorně naslouchal. Mluvila o rodičích, sestře a psovi Falkovi, zmínila se o babičce, víkendové chatě i o tom, že v dětství vypadala jako koule. Ale něco jí bránilo vyprávět o svém klukovi Petrovi.

Petr, Patrik. Oba na pé, ale každý jiný. Patrik k ní byl velice otevřený. Pověděl jí, že se před prázdninami rozešel s dívkou, se kterou chodil dva roky. I ona chodila s Petrem dlouho, ale Patrik ji tak přitahoval, že se tomu nemohla ubránit.

"Víš, nejdřív jsem si myslel, že jsi jen rozmazlená blondýna. Vážně jsi mi šla moc na nervy,"přiznal se jí.

"Ty mně ještě víc," ujistila ho.

Došli k lesíku. Hluk slavnosti sem nedoléhal. Bylo slyšet jen šplouchání vln a cikády.

"Nesedneme si?" navrhl Patrik.

Posadili se na svalený kmen.

"Když jsem se rozešel s Hankou, dost mě to vzalo. Ani jsem si nemyslel, že bych se tu mohl tak dobře bavit.

Ale díky tobě jsem v pohodě. Jsi vážně zábavná."

"Dík."

tak vášnivé, tak spalující.

Polibky to však zdaleka neskončilo. Zašlo to ještě dál. Mnohem dál. A bylo to neuvěřitelné. Chvěla se v Patrikově náručí

a nemohla se vzpamatovat z toho, co právě zažila. Musela zhluboka dýchat, aby se trochu uklidnila. Každičký nerv v jejím těle se ještě zachvíval.

S Petrem se také často milovali, ale nikdy to nebylo takové. Tak intenzivní a prožité.

Ve chvíli, kdy si vzpoměla na Petra, dostavil se pocit viny a špatné svědomí. Nikdy ho s nikým nepodvedla a že měla spoustu příležitostí. A teď taková zrada.

"Je ti něco?" zeptal se Patrik a políbil ji něžně na čelo. Je tak pozorný. Samozřejmě si ihned všiml, že se s Andreou něco děje. Rozhodně nevypadala, že je v pořádku. Snažila se to sice předstírat, ale marně. Měla v obličeji tak ustaraný a nešťastný výraz, že si toho Patrik nemohl nevšimnout.

"Asi jsme to neměli dělat," řekl nakonec.

"Asi ne," souhlasila.

Oba se začali spěšně oblékat, jakoby měli být každou chvilku přistiženi. Najednou nevěděli co říct.

"Cítím se hrozně. Promiň. Ale nebránila ses a tak...........," vyhrkl Patrik a nevěděl, jak dál.

"Ne ne, byla to moje vina. A víš co, dělejme jako že se to nestalo. To bude nejlepší," navrhla Andrea roztřeseným hlasem.

"No jak myslíš," souhlasil nakonec Patrik.

Andrea teď kráčela několik kroků před ním a dlouhé blond vlasy za ní vlály. Ještě před chvílí se chvěla v jeho náruči, naprosto mu oddaná a teď šli daleko od sebe, jak cizinci. Jeden na druhého už nepromluvil.

_

Ricardo Valdez nechápal sám sebe. Lépe řečeno své tělo. Vždyť na Claire nebylo na první pohled vůbec zvláštního.

Spíš naopak. Tuctová tvář Středoevropanky. Takových viděl stovky a hezčích.

Krásná ostrovanka s dokonalým tělem v něm vášeň vzbudit nedokázala, ale tahle malá hubená dívenka, se svou nevinností mu řádně rozproudila krev. To by tak ještě scházelo, aby zjistil, že má pedofilní sklony. Snad právě proto se snažil Claire přesvědčit, že s dětmi nespí, když zapochybovala o jeho nezištných úmyslech.

Ač si to nechtěl přiznat, přirostla mu ta maličká docela k srdci. Nejspíš ji měl rád, ale protože se mu tyto pocity nelíbili, raději se k ní choval přímo ohavně.

Nejraději byl sám se svými myšlenkami a vzpomínkami a ona se svými přáteli tu působili jako rušivé elementy. Vyrvali ho

a Janeiny ztřeštěné nápady. A ze všeho nejvíc mu vadilo, že se Claire vůbec nechová, jako rozjívená školačka, ale jako žena se zásadami a střízlivým pohledem na život. Proto ho také udivovalo, že provedla tak nezodpovědný kousek, při kterém málem přišla o život.

A měla také kouzelný úsměv, kterým zrovna neplýtvala. A hlavně, jako jediná v něm dokázala po tak dlouhédobě probudit nějaký cit, který by se dal při troše dobré vůle definovat jako téměř přátelský. Následkem toho má v sobě zmatek,

jak nějaký puberťák. Teď, když mu táhne už na třiatřicet. Nepotřebuje přece navazovat pochybné přátelství s někým,

kdo odtud stejně brzo zmizí na druhý konec světa. Snažil se ji úmyslně rozčílit. Věděl, že to od něj není hezké, ale od chvíle, kdy ji vytáhl z moře byla jako zlý sen. Všudypřítomná. Ať se hnul kam chtěl, byla tam. Kéž by už zmizela z Havajských ostrovů navždy.

Překvapila ho a moc. Claire se nenechala vytočit. Zachovala se přesně opačně, než čekal, a než si zasloužil. Jako k milýmu hodnýmu chlapíkovi. A to on rozhodně není. Snad kdysi býval. Ale teď je morous se vším všudy. Věděl to o sobě moc dobře a docela se mu ta nálepka zamlouvala.

Tady na Havaji ho znalo sousta lidí, kteří ho měli za podivína, co se nikdy nesměje. Vlastně nesmál. Až do dneška.

Claire ho dokázala rozesmát. Když vystupovala z člunu, pocítil naléhavou potřebu omluvit se jí za své chování.

Jenže nemohl. Nešlo mu to z úst ven. A co víc. Když ji o chvíli později spatřil jen v osušce, připadala mu dokonce krásná.

Mohl na ní nechat oči.

_