Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šnečí patálie

03. 08. 2004

2949

Autor

Barman

Plazili si to dva šneci po šnečišti. Bylo to velmi rozlehlé šnečiště se spoustou ulit, kam až tykadlo dohlédlo, a ti dva se nacházeli právě uprostřed. Nejprve vám však objasním pojem šnečiště, který vám zřejmě žádný vědec nevysvětlí. Může to být třebas louka nebo plácek, kde si mladí šneci dokazují svou udatnost tím, že si svlečou svoji ulitu a co nejdříve si najdou jinou tak, aby je nic nesezoblo. A protože někdy se takové tragédie stávaly, logicky se šnečiště plnilo prázdnými ulitami. Naši šneci svlékli ulity a vystartovali každý jiným směrem. Závratným tempem se šinuli každý k té nejbližší ulitě. Chybělo oběma už jen pár centimetrů, tedy asi 15 minut, když tu vběhly na plácek děti. Hrály jakousi hru s kulatým netvorem a rozšláply mnoho ulit a také jednoho ze soutěžících šnečků, který zákonitě nepřežil. Ten druhý, jmenovitě Vlasta, se z posledních sil doplazil k lesu a zachránil si tak svou holou, slizkou kůži. Jenomže ty ošklivé děti rozšlapaly všechny ulity široko daleko a on, chudák, zůstal nahý. Styděl se tuze a plazil se tiše lesem. Jehličí ho píchalo do nohy a bál se velmi, neb les je plný nástrah a hladových potvůrek, které by jistě byly vděčné za dezert. Vždyť jen málokterý rek z rodu šneků si dovolil vlézt do lesa, a to ještě s ulitou. A teď on sám, bez ochrany a bez sebevědomí jako nikdy předtím. Lezl tedy od šišky k šišce, kryl se za kořeny stromů a dával si bedlivý pozor, neboť nechtěl padnout za oběť cizím choutkám. Setmělo se a on našel prázdnou konzervu, ve které nakonec strávil noc. Ráno, když procitl, zjistil, že mu konzerva přímo luxusně padne na jeho urostlé tělo, a celkem rychle se rozhodl ponechat si ji jako dočasný úkryt. Díky tomu se v pohodlí došinul zpět na svou rodnou louku. Našel padlého přítele, kterého oplakal slíbiv sám sobě, že již nikdy nebude lehkovážně opouštět svůj domeček. Od té doby lezl s konzervou, která mu ještě mnohokráte zachránila život, neb byla samozřejmě pevnější než ulita. Spářil se s jiným šnekem a měli malé šnečky s plechovými ulitami a byly to velmi šťastné dětičky. Bohužel nebyli to američtí šneci, a tak ani jejich příběh nemá happy end. Vlivem kyselých dešťů jim plechové ulity zkorodovaly. I ptáci měli radost. A co z toho, milé děti, plyne? Nelezte, kam nemáte.