Igelitový muž

Svět igelitového muže

Na zahradě, pod přímým slunce žárem, seděl igelitový muž a klaněl se větru.

V igelitovém pytli srdce, na dlani svět.

„Igelitový muž je nebezpečný jako nevybuchlý granát!“ podotkl malý muž bez vlasů.

„Na protest tedy nepůjdu spát“ sdělil druhý, vysoký a hubený.

Mezitím půl kopce zahrady zmizelo ve tmě. To přišly i laně z nedalekého lesa. Ti co odešli spát jim udělali místo. A laně mlčely, hleděly svými velkými tichými zraky na kus igelitu, a když i muž, který na protest proti kymácejícímu se kusu igelitu nechtěl spát, upadl do pro něj a všechny osvobozujícího nevědomí, šly blíž.

Jedna z laní přistoupila k igelitovému muži až na dotek dechu, a on promluvil: "Máte oči smutné jako borůvky, které někdo otrhal protizákonně."

Laň se nedůvěřivě podívala na žlutý měsíc, a ten jen souhlasně pokýval těžkou hlavou. Zase jí jednou bylo příjemně.