Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlasti a strasti malého Káji
05. 08. 2004
2
0
2907
Autor
Barman
První den byl pro Karla tak těžký jako pro jeho rodiče. Prohrál však a do školy ho odvlekli násilím, které jeho televizní hrdinové odsuzovali, a proto si nebyl jistý, zda má své rodiče nenávidět. Nakonec jim však odpustil, protože našel ve škole kouzlo nacházet a poznávat. Naučil se číst a psát, a proto mohl poznávat nové a nové. Ve čtvrté třídě byl premiantem a rodiče z něj měli radost, která rostla po každém pololetí školní docházky.
Co Karel nemohl pochopit, byli však právě jeho rodiče. Přišlo mu, že když byl menší, měli se rádi, a teď jakoby ne.
Začal nenávidět večerní hádky, jejichž hlavním tématem byla jakási Ilona. A pak se táta odstěhoval. Maminka mu sice říkala, že moc pracuje, ale on věděl, že už spolu nemluví, a byl smutný. Byl tak smutný, že si nedokázal hrát, a únik našel v knihách. Byly to knihy o dálkách, kam by se i on rád přenesl a našel tam i oba rodiče spolu. Ne, nečetl bibli, ale skutečně hledal ráj.
Jednou za nimi přišla paní, která moc páchla po chemikáliích, kterým dospělí říkají parfém, a ptala se, koho má raději, jestli tatínka, nebo maminku. A pořád dotírala. Poprvé byl bezradný. Měl oba moc rád a vadilo mu na nich to samé. Tedy to, že už se nemají rádi. Přemýšlel o tom pořád dokola a lidé o něm říkali, že je uzavřený.
Jednou pro něj přijel tatínek do školy a Karel byl rád, protože tatínka dlouho neviděl. Jeli spolu a táta mu povídal o novém životě a že budou pořád spolu. To se Kájovi líbilo a začal věřit, že ten ráj, který si vysnil, se mění ve skutečnost. Ráj to byl, ano, ale chyběla tomu maminka, kterou Ilona rozhodně nepřipomínala. Žili ve větším městě, kde byla velká knihovna (jediné místo, kde byl šťastný).
Karel na konci sedmé třídy pochopil, že svět nestojí za nic. Spolužáci ho měli rádi asi jako tatínek maminku a naopak. Jen učitelé o něm říkali, že z něj něco bude, ale on byl stále víc přesvědčený, že nic na světě nemá nad dva lidi, kteří spolu mohou žít bez konfliktů. Vždyť i ta husa Ilona se s tátou hádala. Když mu bylo čtrnáct, své okolí tak nenáviděl, že mu bylo jasné, že musí pryč, a to tak, že rychle. Díky tomu, že ho otec přeplácel, aby nemyslel na méně majetnou matku, si jednoho krásného jarního dne sbalil věci a odešel. Jel stopem za maminkou, aby jí udělal radost, a pak někam dál, mnohem dál... Za týden ho našli mrtvého pod náspem dálnice. Jak se to stalo? Nevíme. Jisté je, že mohl být vědcem, právníkem nebo doktorem. Místo toho má na hřbitově svou ohrádku.
Novodobá psychologicko-sociální balada s příslušně tragickým koncem? Ale fajn, že nezačal brát drogy - i když v tom případě bychom o tragický konec rozhodně nepřišli a navíc by to bylo důvěryhodnější. Připadá mi, že tvoje hlavní postava nemá svoji vůli, jenom se diví, co se kolem děje. Takový pasivní tragický hrdina. Nedokážu se s tím ztotožnit, takže ten konec mě ani nijak zvlášť nerozhodil.
Tady jde spíš o to PROČ se to stalo. A nemyslím si, že neměl vůli, jde hlavně o to co se kolem Káji děje a jak a v čem vyrůstá. Chci říct, že vše je v rodině. Ale dík za připomínky, mám co koumat