Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozhovor o tichu v pokoji

25. 09. 2000
2
0
2024
Autor
J

Ji rušil zvuk televizoru při psaní na PC a on byl vtažen do děje filmu na Nově

ONA: "Nedáme si počítač do ložnice?" ON: "Ne" ONA: Tichý smutný pohled s povzdechem. ON: "A budu poslouchat Tvoje "Vypni to, nemůžu usnout?" ONA: Vstala a šla k němu. Něžně ho objala a pošeptala zdánlivě nelogicky (a s porozuměním, že on myslí na všechno): "Zavři oči a nech mě položit si hlavu k Tobě" Rozněžnila ho tím, i když sledoval film. Poznala to z jeho očí - bráně k duši-, které se okamžitě změnily. Nechaly se její přítomností úplně zaplavit. A ona si opět měla příležitost uvědomit, jak ho miluje. V klidu vstala s vědomím, že ho zanechala pro tuto chvíli v míru a spokojená sama se sebou, že i když nedosáhla OBJEKTIVNÍHO TICHA V POKOJI, o což původně usilovala, dokázala jej od děje filmu na chvíli odtrhnout a převést jeho pozornost JEN NA SEBE. (a on se nechal, což by bez lásky asi nešlo, takže ji těšilo, že on ji také stále miluje) Pohrávala si navíc ještě chvíli s vědomím, že kdyby chtěla, udržela by jeho pozornost i delší dobu...neboť v tom jeho jediném kratičkém pohledu rozpoznala i náznak jeho případné volby mezi ní a televizorem v její prospěch a onen televozor přestal být soupeřem. V harmonii sama se sebou se vrátila k počítači, aby odlétla na imaginárních křídlech, jejichž existenci v sobě náhle zřetelně ucítila, do světa básní a próz a televizní zvuky ji samy přestaly rušit, protože jejich smysl nevnímala víc než jen jako pouhou vzdálenou kulisu jen díky zaujetí z vlastní tvorby. Současně a jakoby mimochodem pozorovala, že tentokrát to dokázala.
J
28. 09. 2000
Dát tip
Víš,když si člověk sedá k meditaci, očekává, že nebude rušen (možná je chyba v samotném očekávání). Považuji někdy i psaní za určitý druh meditace neboli "cestu do sebe". Ano, v poslední větě je pointa. Nebývá to tak často, aby člověk dokázal být "tady" (v objektivní realitě světa svým fyzickým tělem)i "tam" (uvnitř sebe se svým já)nerušený čímkoliv.A díky za kritiku. žirafka: ano, tohle dopadlo dobře, a tak jsem to zkusila popsat

zirafka
26. 09. 2000
Dát tip
Jo, počítač u televize je peklo. To znám :-) ale tohle dopadlo dobre

Carodej
25. 09. 2000
Dát tip
Velmi, velmi kvalitní. No more comment, tip.

JiKo
25. 09. 2000
Dát tip
Obrat oči - brána k duši je hodně "profláklý" Jinak co se týče úvahy poslední věta je pointa? Zdá se mi to dvouznačné. Necitím z toho jasně tvůj názor. ..tentokrát to dokázala.. je to vítězství?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru