Večerní výlet na okraj Vašeho vědomí

Do vyprahlé noci se ozývá řev kanců a jelenů z nedalekého lesa. Sedím potmě v pokoji s krbem, oheň potichu plápolá a můzy poletují všude kolem. Cítím tu energii noci, jenž prostupuje celou místností a žene mě ven, pod široširou bránu hvězd a měsíce. Suchá tráva, jenž čeká na ranní rosu, mě přivítá do své náruče a poté co do ní ulehám, mě pohltí, jakoby ta postel byla stvořená právě pro mě. Nechci zachytit konkrétní myšlenku, nechám se proto vláčet celým světem této zvonkohry, kdy zachytíte volání z Marsu, šepot nočních včel, rozumíte řeči stromů, polního kvítí i ryb v nedalekém rybníku. Jste náhle středem vesmíru, středem veškerého života nejen na Zemi a kdybyste teď měli zemřít, rozplynuli byste se jako dým nad uhasinajícím ohněm našich předků. Necháte poklesnout víčka a ačkoliv se Vám zdá že tvrdě spíte, Vaše tělo je teď úzce spjato s přírodou, se světem, jenž zná Vaše myšlenky, Vaše touhy, prohry, neúspěchy. Absolvujete cestu napříč svým vědomím, kde teď vládne pohoda, ale především souznění s okolím,  které již není okolím, ale Vaší součástí. Jakoby jste byli chybějícím článkem v předlouhém řetězci osudů. Necítíte vlastní já, neuvědumojete si svoji existenci, spíše se připojíte k celku, který je abstraktní, všudypřítomný.

Pozvolna přinutíte víčka, aby se zvedla - nejdříve Vám paprsky měsíce a hvězd naženou slzy do očí. Poté se opalujete v jeho žáru, zkoumáte jeho povrch, vidíte hluboké jeskyně, skalní průrvy, krátery a zase nekonečné pouště bez života. Na hvězdy kolem nedohlédnete, ale svým blýskáním jakoby s Vámi komunikovali. Snažíte se je prohlédnout všechny, bez vyjímky, pak se Vám ale spojí v jedno obrovské souhvědí, které nedokážete pojmenovat. Vesmír Vás láká a energie sálající z Vašeho okolí Vás nabíjí k prasknutí. Máte pocit, že byste byli schopni v mžiku skoncovat se všemi válkami na Zemi, s hladomorem i s veškerým zlem kolem Vás.

Víte - někdy si takhle zajedu na chalupu, která se nalézá daleko od komunikací, daleko od života v 21. století, počkám na jasný večer, lehnu si do trávy a zažiju věci, které se možná Vám čtenářům zdají podivínské, možná trochu schizofrenické, kýčovité.

Ale zkuste to někdy. Třeba přijdete na lepší myšlenky.