Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Tak si tak nějak krásně žijeme.
datum / id20.08.2004 / 125985Vytisknout |
autorMilanH
kategoriePovídky
upřesnění kategorieHumorná povídka
zobrazeno2346x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Tak si tak nějak krásně žijeme.

 <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Tak si tak nějak krásně žijeme v té naší vesničce. Pořád se tu u nás něco děje není to tedy žádná ospalá vesnička. Tuhle náš spolek rybářů, ale ne ledajakých, snaží se být sportovní vůči rybám a tak je chytají rovnou do ruky. Jarda Lopatka si proto pořídil ve městě velice slušivou zelenou čepička a k tomu červené brýle. Teď už druhý týden spolu s Vencou Škraboškou prohánějí kapry v našem rybníku párkrát už tedy měli na dosah úspěch v podobě uloveného kapra, ale v poslední chvíli jím milý kapr vyklouzl. Ale naši borci to nezdávají a až získají větší praxi a více svých vyznavačů nikdo v naší vesnici nepochybuje, že úspěch se musí dostavit a to buďdříve či později.

   Rovněž náš aeroklub velice prospívá. Na letišti je teď velký provoz. Všichni si vzpomněli nevím tedy proč, že nejlepší je na nákupy do města létat letadlem a rovněž tak na výlety. Tak linka Ouholičky – Vysoké Rovné je v neustálém provozu. Někteří občané, aby se nemuseli spoléhat na  piloty aeroklubu si sami udělali „piloťák“ či jak to je a teď sami brázdí vzdušný prostor. No je to někdy nad tou naší vesničkou pořádný letecký provoz pomalu jak v Ruzyni. Prostě a jednoduše se v naších končinách nebývale ujalo létání letadlem. Někteří nadšenci už dokonce začali zkoušet rogala a máme tu i první pokusy co se týče parašutismu.

    Rovněž rušno snad ještě více jak na našem letišti bývá v hospůdce „U spadlé višně a letící volavky“. Nejaktivnějším místním občanem v tomto směru je Bruno Vymetlo. Ten tedy vymete nejprve lokály ve městě a pak pokračuje v naší hospůdce. Někteří občané už jej tedy mají plné zuby. Zvláště když při pozdně ranním návratu spustí na plné pecky svojí oblíbenou „Jsem já synek malí. Vypiji já jen vody malý kalich.“  Tuhle to tedy Bruno přepískl trochu více  a tak místo ve svých oblíbených holinkách, které zapomněl ve chlévě  přišel do hospůdky v pantoflích, to pak bylo smíchu v té naší hospůdce.

    Taky se už dva roky schází přímo v naší hospůdce redakční rada našeho vesnických novin „Rozruch na vsi a v blízkém okolí.“.Vždy si ti naši novináři sednou ke stolu vedle vokna, z kterého je vidět na naší náves, která je centrem života naší vesničky. Jsou to naši zasloužilí občané šéfredaktorka Jana R., redaktoři Marie Č. a Milan H. Externě jim vypomáhá předsedkyně místního úřadu Kája Š. Někdy se při poradě i docela rafnou, ale jinak jsou obvykle v pohodě a dobré náladě.Dnes nejprve diskutovali o velké změně, která se udála s Honzou Balounovic, který se naráz místo o máminy vdolky začal  zajímat o naše holky. Při jeho váze 150 kg měl odvahu. Proháněl po vsi na svém speciálním vozítku a nedal pokoj žedné dívce ani ženě. Teď např. stojí na návsi a balí místní krasavici Jitku Fialovou.

     Další významnou událostí, kterou rada probírala v naší vsi byla ztráta kozy Kláry. Klárka se ztratila 7.června 2004 a dosud se pohřešovala. Prosíme tímto čtenáře, aby jakoukoliv informaci o naší koze ihned a neprodleně hlásili buď majiteli p.Třešňákovy popř. předsedkyni místního úřadu Káje Švejdíkové a nebo naší redakční radě. Která se teď dohoduje na kterou stránku „Rozruchu“ dát tuto zprávu.

         A teď se zeptáme přímo členů naší rady. „Tak jak probíhá dnešní vaše schůzka?“ První odpovídá Jana R: „No někdy se přeme tady z Milanem H., on by tam někdy dal všechno, ale to přeci nejde. To by byl z toho úplný guláš. „Mně zase přijde, že to Jana a někdy tedy i Maruška cenzurují více než by bylo zdrávo.“ Marie protestuje“Cenzura je snad příliš silné slovo. Občas více važ co říkáš. My jenom s Janou chceme, aby to mělo pořádnou formu a logiku.“ „Dobrou formu a logiku ano, ale to neznamená, že vyškrtnete každý můj druhý nápad. Kam pak mám pro ně chodit. Vždyť na té naší vsi se zase, tak moc neděje. Tedy aspoň někdy ne.“ Ještě dáme slovo Janě „ Každý druhý nápad ti nevyškrtneme jako vždy trochu přeháníš, ale prostě tam nemůžeme dávat úplně všechno. To je snad logický.“ Tak teď necháme radu svému osudu a pokračujeme dále.    

      Taktéž máme v naší vesničce spolek zahrádkářů nazvaný „ Na tý louce zelený“. Obzvláště se zapojuje do života spolku Alenka Konvalinková. Ta chvílemi kytičky, tak miluje, že občas mezi nimi zapomene na čas. Jednou mezi nimi i usnula, to jí pak odtud vyzvedával a odnášel její přítel Pavel Břečťan. Někdy tam Alenka pracuje i za tmy, protože jí obec ze svého rozpočtu schválila umělé osvětlení. I když tedy Břečťaň tvrdě protestoval, že je to vyhazování peněz a rozvracení jejich vztahu, protož Alenka pak nemá na nic čas ani na něho. Teď Alenka rozjela akci „Kytka do každé domácnosti aneb čím více doma kytek tím lépe“. Teď chodí každý den po vsi a nabízí v každém baráku kytičky. Alenka je prostě moc a moc aktivní. Pavel by ironicky řekl až moc.

        Taky samozřejmě nemůžeme zapomenout na sportovní aktivity. Náš fotbalový klub Smíšené zboží Ouholičky, po sobotní brigádě na koupališti, sehrál v neděli důležitý mistrovský zápas o poslední místo v tabulce s Praskolesama  a jako vždy prohrál. V neděli alespoň na naše poměry „solidním“ výsledkem 1:4. Bývá na zeleném pažitu i mnohem hůře raději moc nevzpomínat na letošní nejvyšší prohru 0:11. To pak tedy náš borec Karel Tábor hnal hlavního sudího až na nejbližší vlakovou zastávku do Mračetína, kde sudí za jízdy naskočil do lokomotivy právě projíždějícího nákladního vlaku. Mnohem lépe co se výsledků týče si vede náš místní smíšený oddíl akvabel. Tento oddíl zvítězil v okresní lize rybníkových smíšených akvabel. Je velice hezké, že si cestu do vody našli i někteří muži z naší vesnice a tuto naši vítěznou sestavu, tak skvěle zvládly. Naopak je trochu zarážející že některé členky našeho oddílu si při posledním vystoupení na našem rybníku „Chvojkováči“ stěžovali na obtěžováním ze strany kaprů, jedné člence dokonce cumlal palec u nohy. S tím by se mělo něco dělat. Možná po čas trvání soutěže kapry vylovit a zavřít do sudů . Jinak nám ještě okresní komise pro smíšené akvabely odebere licenci na domácí vodu. Což by byla velká škoda právě teď, když se našim akvabelám tolik daří.  I přes tyto problémy akvabely soutěž v domácí vodě vyhráli a tím i celou ligu. Jak již bylo výše anoncováno. Kromě toho rovněž hrajeme okresní ligu vodního póla. Výsledky nejsou  nic moc, ale pořád lepší jak u našich fotbalistů. Naše družstvo se drží zatím na krásném předposledním místě zásluhou poslední výhry nad Zábojany 5:3. Musíme pochválit především Pepu Raka za vstřelení 3.gólů. Pepo ať ti to tedy střílí pořád tak hezky jako v sobotu. „Děkuji a bude se snažit, aby mi to šlo pořád, tak dobře a možná i lépe. Sportu zdar.“ Soutěž ve vodním pólu se rovněž hraje na „Chvojkováči“ . Je chvály hodné, že je na našem rybníku takový provoz. I když členové našeho rybářského spolku z toho ne vždy mají radost. Dále tu máme taktéž šachový oddíl. Přebor naší vsi se konal v již zmíněném hostinci „U spadlé Višně a letící volavky“. Bohužel finále mezi Karlem Břečťanem a Jirkou Smíškem zůstalo nedohráno. V okamžiku,kdy měl na šachovnici mírnou převahu Karel se do hospody dořítil nechvalně proslulý Vymetlo a tentokrát vymetl se šachovnicí. Strhla se kolem toho taková trma a vrma, že na další partii už nebylo ani pomyšlení.

      V této atmosféře zrovna pracuje i naše novinářská rada. Tak co nového naši drazí pisatelé. Odpovídá Jana „Potřebovali jsme na konec plátku něco vzrušujícího. Ale potom co se kolem nás teď děje..“ Pozor letí židle. „Co se kolem nás děje si myslím, že závěr našich zpráv má o vzrušení …“ „Pozor letí stůl.“  „Máme o vzrušení postaráno. A rychle pryč ať zachráníme materiál i sebe.“

    Po tomto dramatu bychom teď mohli navštívit předsedkyni místního úřadu Káju Š.

„Tak co je nového Kájo?“ „Ale řeším jako obvykle stížnosti na Rudu( to ještě neví co se ztrhlo v hospodě). Ten chlap pořád něco provádí. Teď do toho Honzou Balounovic. Máme tu pár stížností, na jeho chování vůči ženám. Pak také si stěžují někteří občané co bydlí v sousedství letiště,  na přílišný hluk a to i v pozdních nočních hodinách. Chystám vyhlášku podle, které bude létání po 22.hod. zakázáno.“ „A co ti Kájo dělá v tvé práci radost?„ Toho je hodně. Např., to že jsem prosadila výstavbu nového vodovodu v naší obci. Pak bych chtěla poděkovat Frantovi Jirků za to jak vzorně se stará o veřejná prostranství naší obce. Dále je to vydávání novin  „Rozruch..“ tyto noviny mají stále lepší kvalitu za což děkuji redakční radě. Zvláště pak šéfredaktorce Janě R. Občas se jím i já snažím též výpomoc jako externí spolupracovnice a to tak, že jim dávám na vědomí jaké nové akce se budou konat v naší vesničce nebo je upozorním na nepravosti, které se zde dějí a nebo na co si naši občané stěžují co je trápí.“ A co ti udělalo nebo dělá radost v osobním životě?“ „Sobotní výhra našich na Holandskem. Byl to nervy drásající zápas. Doufám že si z něj vezme poučení náš místní klub Smíšené zboží Ouholičky, který letos ještě nevyhrál a ani loni snad tedy ne. Pak mi udělal radost rodinný výlet na Sněžku. To bylo moc hezké. Občas také zajdu do našeho místního kina „Areo“. Naposledy jsem tam byla se synem na Harry Potterovi.  Velkou radost mi pak udělali naše smíšené akvabely, které vyhráli okresní přebor. Jsem už s nimi domluva, že je příjmu v sobotu na místním úřadě, abych ocenila jejich krásný výsledek, řekla jim co vše pro naší obec jejich výhra znamená a především  jmenovala kapitánku týmu Pavlu Vodovou čestnou občankou naší obce a rovněž tak nejlepšího „akvabela“ Jirku Potůčka.“ Tak ti Kájo moc a moc děkujem za tvojí aktivitu. A přejeme do další práce co nejvíce optimismu a nových nápadů, aby ti občané naší obce dělali co největší radost.  Měj se krásně.

        Tak takový je život v té naší krásné vesničce. Určitě někdy ještě o té naši vesničce něco napíšeme.   Vždyť se tu pořád něco děje ať již veselého nebo i smutného.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.12.2004 00:00:00dát kritice tipJoen_B
neni zač :o)
28.12.2004 00:00:00dát kritice tipJoen_B
Super :o)..tip
28.12.2004 00:00:00dát kritice tipMilanH
Děkuji to mně moc těší :-)

17.09.2004 00:00:00dát kritice tipandromeda
to je ale milá vesnička...a s těmi letadly je to pravda?
až na nějaké chybičky a překlepy to je čtivé - dám tip, to písmo mi taky připadá dost veliké.....minipovídka s tím ukradnutým sádlem se mi líbila víc..........
22.08.2004 00:00:00dát kritice tipDr_Lecter
To písmo je skoro až moc veliké...
Nenašel jsem tam žádný děj, ale to asi byl i záměr, udělat jen takový pohled do nitra "té vaší malé vesničky"...pak ovšem nevím, jestli se to dá nazvat povídkou...
20.08.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Ráda jsem si přečetla a někoho poznávám... Píšeš pěkně a díky i za větší písmo při delším textu - těším se na další příhody a pozdravuj Káju a Marušku. Díky a tip
20.08.2004 00:00:00dát kritice tipZbora
redaktor poezie
Už začátek se mi dost líbil, ale je to dlouhý a já nemam tolik času...tisk...číst doma...ozvu se.
20.08.2004 00:00:00dát kritice tipfungus2
Zdařilé. TIP


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.