Prostě dokonalá

            PROSTĚ DOKONALÁ 

             V určitých životních situacích padne na člověka jistá dávka sentimentality, která může vlastní měrou přispět k tomu, že realita, ať už je jakákoliv, se přelije ve snůšku výmyslů a polopravd. 

            „Pánové, uráčíte-li se podívat k protějšímu stolu na onu atraktivní mladou samičku, pak vězte, že tato zbožštělá dívka mne provázela po většinu mého dosavadního života… Samozřejmě pouze jako velmi dobrá kamarádka. Jistě, chápu vaše potměšilé úsměvy - krásná žena, jakou ona bezesporu je, vyvolává v očích muže mnohé divoké fantazie, ovšem můžu vás ujistit, že Nela (jak se tato ctěná bytost jmenuje) není jen krásná, ale i přátelská, citlivá a chytrá, neřku-li přímo inteligentní. Právě ta ryzí inteligence (přítomné dámy snad prominou) současným ženám tak hanebně schází. Ovšem věnujme se raději líbezné Nele, neboť se nechci zbytečně zamotat do femisticko-šovinistických pavučin věčně trvajícího sváru.    

            Víte, když nad tím tak přemýšlím, Nelu jsem poprvé potkal teprve jako pětiletý kluk v ústavu mateřské školky. Okamžitě mi ta dívenka padla do oka. Vidím to jako teď, proháněl jsem se v zářivě oranžové tatře kolem pískoviště, kde si to libé děvčátko plácalo z písku bábovičky. Počínala si jako hotová paní cukrářka – sotva tu zrnitou nádheru vyklopila z formy, již ji zdobila blýskavými kamínky a listy svěží zelené trávy. Mohl jsem tuhle její činnost sledovat hodiny. Skutečně, nikdy se mi neomrzela. Ty její růžové šatičky umolousané od vlhkého písku, ta obří mašle ve vlasech, ten rozkošný dětský úsměv, to všechno ve mně evokovalo pocit, že tahle dívčina je prostě dokonalá.

            Ovšem sluncem prozářené dny mateřské školy utekly jako voda, aniž by si to kdokoli z nás stihl vůbec uvědomit. Zmizely projížďky tatrou, zmizelo ono domácké prostředí školky, zmizela i Nela „cukrářka“, avšak její místo hbitě nahradila Nela „žákyně“ a nový v mnoha ohledech nepřátelský svět první třídy. Řeknu vám, že se mi nyní naskytl zcela výjimečný pohled na tuto milou osůbku. Studium brala skutečně svědomitě, učení se věnovala se stejnou pečlivostí jako zmíněným bábovičkám. Za celých devět let strávených s ní v jedné třídě jsem nepoznal nikoho tak dbalého a starostlivého jako byla ona. Nepochybně můžete namítnout, že takhle se chová jakákoliv jiná šprtka, ale dle mého mínění byla Nela prostě dokonalá.

            A jelikož vás, pánové, nechci zatěžovat (pro vás jistě nezáživnými) detaily ze života žákyně základní školy, dovolil bych si přejít rovnou ke škole střední. Mohl jsem v tu dobu děkovat bezmezné prozřetelnosti, že nás opět svedla dohromady. Třída plná nových lidí a mezi nimi zářila hvězda čarokrásné studentky. Střední škola přinesla spolu s rostoucím věkem také  mnoho příjemných změn. Chci tím říci, že jsem si začal u Nely všímat i jiných věcí než přirozeného intelektu a soucitné laskavosti. Zajisté mi dáte za pravdu, pánové, když řeknu, že dívka je v šestnáctém roku života jako okouzlující poupě kvapně čekající na svůj rozkvět. Bezesporu nejinak tomu bylo i u Nely. Sladkých šestnáct dodalo těm modrým očím úchvatný lesk, vyhnalo pohoří jejího hrudníku do těch správných výšek a zbylé tvary již tak krásného těla zakulatilo do půvabných ženských křivek. Od dětství krásná ústa počala zdobit vrstva rudé rtěnky a každý pohyb jejích ladných nohou mě uváděl v rozpaky, stejně tak jako když  ležérně pohodila hlavou, aby odstranila zavazející pramen zlatavých vlasů z její sličné tváře. Při pohledu na takovou bohyni nelze konstatovat nic jiného než prostě dokonalá.

            Sami se, drazí pánové, můžete přesvědčit, že vám tu takzvaně nevalím šrouby do hlavy. I mnoho let po střední, co jsem ji neviděl, je stále krásná a žádoucí. Sledujte, s jakým půvabem drží tu cigaretu v ruce, s jakou elegancí si ji vkládá do úst, jak si s ní její rty smyslně pohrávají než vydechnou štiplavý kouř. No pánové, řekněte, nechtěli byste být na jejím místě? Ne, nemusíte odpovídat. Je mi to zcela jasné. Vidím vám na očích, co chcete říct. Sám jsem to zde už několikrát vyřkl. Prostě dokonalá.

            Ha, právě vstala a jde naším směrem. Teď dávejte pozor, ať se taky něco přiučíte, drazí pánové. Sice jsem se dost změnil, ale nepochybně si mne stále pamatuje, vždyť jsme byli přátelé skoro dvacet let.

            Ahoj Nely,…“