Lásko,naše probuzení

Modré svítání!

Umáčené tvými dlaněmi

-pěstičkami pětiletých zločinců

A nesměle vypodobněné

mokrým akvarelem smutku

Měls žízeň

po tom všem, co noční laně spásly

dřív než si tma protrhla

svatební šaty z mlhy

a punčochy o kostelní věže

Dřív,  než sluneční křídla

probudila naše stíny

schoulené v sobě

Stojíš tu přede mnou

 - dítě s ošoupaným batůžkem převleků

tak chatrných,

že se i hadrník Měsíc zarděl

 - a máš jen pár slov

cos koupil od podvodníků

putujících prachem

A já?

Marně přemýšlím,

kolik cti zbylo v dívce,

nad níž pláče i dřevo

 - spoutaná tou horkou pryskyřicí

už nejspíš nepřestanu sténat....