Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohřbené sny
23. 08. 2004
2
0
2023
Autor
Arienalia
Na okap mé duše
se vrtkavě klátí
zbrklé slzy
buclatých zajíčků
Červenou rosu
ve vlasech
mají
Bledě vzdychají
nad zralými květy bolehlavu
v peřinkách ze stáří tkaných
když slunce oponu
rozstříhá tisícem poklon
Zajíká se dětský smích
nasládle hrající
travou pouštních jezer
Žalm
pro vyhaslou světlušku
vznáší se
s trnovou svatozáří
nad svědomím
Pohlaď
vánku šeptavče
polaskej
zlomenou tvář
Dokud tichá hlína
pod jejich srdcem
neztvrdla..
"...když slunce oponu
rozstříhá tisícem poklon..."
Překrásná, Ari...
překrásná.
Mimochodem...
Copak se s ním stalo ??
„… okap mé duše… zbrklé slzy… v peřinkách ze stáří tkaných… Žalm pro vyhaslou světlušku… s trnovou svatozáří nad svědomím… zlomenou tvář… tichá hlína …“
Kdybych byl králem… nabídl bych Ti místo u královského dvora, dcero Tolkienova…
Měla bys všechno, co bys chtěla… psala bys krásná spojení a divukrásná slova… a celý svět by tak věděl o Tvém umění…
Je opět velmi krásná… T*
synáček: Někteří šašci zůstávají za oponou, Kouzleníku, neviděni okolím.. děkuji za milá slova i tip..
Žalm
pro vyhaslou světlušku
vznáší se
s trnovou svatozáří
nad svědomím
Pohlaď
vánku šeptavce
polaskej
zlomenou tvář
Dokud tichá hlína
pod jejich srdcem
neztvrdla...
Krásně řečené.... celá báseň vyvolává zajímavé obrazy, je krásná, díky la tip