Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ex post: dopis markýze Leně Bruthansové

Výběr: sleeping_beauty, a2a2a, srha, Print, dream, Elyn
31. 08. 2004
21
0
9301
Autor
egil
                                                    Vídeň, Městský hřbitov, 23. září 1892
 
Ověnčil jsem kámen – je v těchto místech vítězem.
Květiny sytil vodou, aby rychleji rostly k souším.
Zapálil jsem svíci, a byl podzim.
 
Leno,
zde je zídka rámem plátna, co mimo mysl není.
Žulové jazyky – obnažené – jako pozdní sochy polibku – –
na nich jména, změkčená slinou; zde stojím,
                               co jsem zamlčel? – –  já: solný peň
ty: plenéry slov pod krajinou – – Má vázanka ticha. Pod krkem.
 
Přišel jsem, lil podzim
jako hliněná hlava anděla, bodaná trním
do čela.
 
Nyní jsi slovem. A zníš mi jako léto.
Ale šepotem vracet ševel, když zrna jsou prosta klasů? 
Křikem zvrátit skřípot, co kříží okr s černou?
Mýtinám lhát snadné tmy? – – Rty
jako konejšivé okovy. A svoboda – – je jí vůbec
vně sítin vět?
 
Tvé jméno ti pokládám k nohám.
Ne ty z mých, to já z tvých krajů odešel!
Kladu tvé jméno na
vyvřelý kámen – o/de/vzda/ně.

cufktish
04. 10. 2004
Dát tip
/t

Elyn
19. 09. 2004
Dát tip
vře lost....!

t

Natasha_
14. 09. 2004
Dát tip
Vždycky mě napadá - u textů, kde každé slovo je očividně přesně vyměřeno a promyšleno - jedno z nebezpečí poezie: že může pozřít sebe samu. V těch zákrutech Tvého textu, egile, jsem se jako čtenář ztratila v abstrakci.

srha
03. 09. 2004
Dát tip
Jen malou oznámku... já už od začátku chápal text, jako dopis mrtvého živé a to v její vlastní mysli... jakoby sen, jako bý jí se o něm zdálo... a on k ní mluvil... ten dovětek mě zpočátku taky trochu vadil... ale nakonec jsem přijal... dokonce jsem to asi viděl nábožensky... viděl jsem to jako: Ku slávě Ku slávě mrtvého (mluvčího) Ku slávě Boha - jakože ten Bůh nabízí opětovné setkání oněch dvou... No, každý vidíme ze svého předporozumění... egile příznám se, že dokud jsi neřekl slovo jazyk, tak jsem ho neměl.

egil
02. 09. 2004
Dát tip
:))

Lyryk
01. 09. 2004
Dát tip
já bych tedy s prominutím také měl dvě připomínky: proložený verš mi též nezní v možnostech básníka; dovětek básně (ku slávě mrtvého Boha) mne opět neoslnil; obecně je to ovšem báseň dobrá, obraznosti a dis-harmonického rytmu je v ní dostatek =t .-) co se týče spojitosti dojmu: jedná se o dopis a ten je většinou z toho, co nás napadá, jak nás někdo zná, znal - pamatuje a v tomto obraze se znovu jevíme; důležité je sdělení o tom, kdo odchází od koho .-) mně to spojité připadá .-)

egil
01. 09. 2004
Dát tip
Jinovata: velmi děkuji za rozbor (lehce filozoficky nadinterpretační). Jen náznak klíče k pojmutí významové linky v básni - - "tyto otázky by byly na místě, kdyby báseň nepojednávala o pojetí podzemí jako toho skutečnějšího, vůči čemuž je básník ten, kdo od leony odešel" básník "odešel", ale všimni si odkud: v podstatě z plenéru slov pod krajinou. Smrt nečiní člověka skutečnějším: "Nyní jsi slovem. A zníš mi jako léto." atd. Iluzivnost ("vztah mezi označujícím a označovaným je arbitrární; "slova" - zde jména - neodkazují k realitě, ale opět k jiným slovům etc.) Smrtí Boha je vytrácení B. z jazyka. Atd. atd. Lyryk: děkuji. Všem ostatním děkuji též.

egil
01. 09. 2004
Dát tip
ještě pozn. k tomu "odchodu": zatímco lyr. subjekt v ní už ne, Lena setrvává coby jméno "v něm".

Jinovata
01. 09. 2004
Dát tip
egil+lyryk: Dobrá. Nevšiml jsem si, že je v těch před-závěrečných tázáních neustále tematizován jazyk. Připomínku o lince stahuji. Ale ne z důvodu dopisovosti, lyryku :op :o)

egil
01. 09. 2004
Dát tip
Nejen v předzávěrečných tázáních - i v celé druhé strofě (+ v celé 4. a 5. strofě)..

Jinovata
01. 09. 2004
Dát tip
no joo... :o)

... sakra silný... dávám řízek... (tip a avi...)

stromovka
31. 08. 2004
Dát tip
********* ano

Alimra
31. 08. 2004
Dát tip
mrazivě horoucí *

alim
31. 08. 2004
Dát tip
hmm...eposalni...libi t*

děvče
31. 08. 2004
Dát tip
tahle básnička mi rozzářila zrak a zanechala ve mně zvláštní-krásné dojmy....Dík :-)) a určitě dávám tip

anae
31. 08. 2004
Dát tip
roku 1892 .... tak pateticky a vášnivě zaševelit už teď muži neumějí, škoda! snad jen básník Egil..... ale kdo ví, jestli si z nás zas netropí šprímy! :-))

Jeheheman
31. 08. 2004
Dát tip
už jsem se rozkecal jinde, tak jen*

Evička
31. 08. 2004
Dát tip
***

Jinovata
31. 08. 2004
Dát tip
Chtěl bych o ní přímo mluvit, je to jediný způsob jak opravu zarýt. Lena mi zcela jasně připomíná Leonoru. Snad proto se mi nutí srovnání konceptu básně s konceptem Havrana. Obraznost silná, odzbrojující, krásná. Ale co se týče její souslednosti, nepůsobí na mě spojitým dojmem. V bodech ano, ale ne v lince. Chtěl bych analog a vidím digitál. Začátek je obecný, dostáváme se pod zem a oslavujeme ji pro to co z ní vzchází, pro to, jakou reálnou a současnou hodnotu představuje. Teprve z ní se můžeme natahovat k souším - teprve z ní dostáváme dramata odehrávající se nad ní a jakoby už bez ní. A pro nás je právě takovým základem hrob a Lena v něm. Chápání pohřbeného jako životadárného (nejen ve smyslu hmotných živin) je podpořen i na konci básně, kdy ten odešlý je paradoxně živý básník. Potom, ještě docela plynule, přichází popis básníkova dramatu prožívání Leniny "přítomnosti" na hřbitově, respektive na plátně v jeho hlavě, které má přesně rozsah hřbitova a nic jiného nezachycuje. Potom přichází proložená část, kde se jakoby znovu vracíme do obecnější roviny(podzimu), ale básník je stále uprostřed. Tady mne trochu znejistěl rým (chtěný/nechtěný?) anděla čela... Zní tak nějak banálně, rozhodně ne pateticky, jak by bylo na místě. Zmínění podzimu cítím jako úvod k obecnější části, kde bude toto časové určení hrát nějakou roli. Nehraje. Je to jen obraz. Moc pěkný, ale začínající něco, co nepokračuje. Přichází totiž filosofická část, kde se snad už ani nezamýšlí truchlící básník(alter ego?), jak spíš autor. O objevují se závažná tázání po marnosti, o marnost a o smyslu...a k tomu, jakoby básník zabloudil o místnost vedle, otázka po možnosti být volný mimo epistemologickou mřížku - ve smrti, až mřížka nebude. tyto otázky by byly na místě, kdyby báseň nepojednávala o pojetí podzemí jako toho skutečnějšího, vůči čemuž je básník ten, kdo od leony odešel, nikoli naopak. Toto tvrzení vychází z jakéhosi přesvědčení, nikoli ze systému důkazů podávaných v básni. Proto mi přijde rušící tutu jistotu, z níž básník názor hlásá, narušovat pochybnostmi o osudu Leony po smrti. No. To je asi vše, musim jít malovat pokojíček:o) S Havranem jsem nesrovnal, páč jsem si netrouf, ale asi je to na místě :o)

Rhea
31. 08. 2004
Dát tip
poslední sloka mi přišla jako z Romea a Julie :o) dobrý je to

Ta mě hodně oslovila, ještě se k ní vrátím a popřemýšlím. Díky a tip.

Nostradamus
31. 08. 2004
Dát tip
!*

a2a2a
31. 08. 2004
Dát tip
vracím se podruhé k této básni, abych ocenil jak její obraznost tak i zvláštní expresi, která si váží tématu

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru