kam se ztratily mé rozesmáté sny v květovaných šatech

trhám si řetězy co mám na krku.

najednou si říkám co chci

a vůbec mi nevadí ty soucitné

pohledy zapíchnuté v mých zádech.

občas podlehnu bohatým dámám,

které nemají v kabelce ani kousek

mých divokých snů, jenom cukr a bič.

a tak často proklínám svůj špatný vkus.

možná jen tiše čekám na břehu řeky

na ty správné květované šaty.

ztracený uprostřed knihy o vůni vody

nevěřím na špatné konce letních dnů.

a tak, zatím co si mé myšlenky hrají

pod vodou na jiný svět,

já si každou minutu ticha říkám,

že si na chvilku půjdu hrát s nimi.