Trp (ělivost) í

Asi vážně hloupnu...

Sedím sama

uvězněná v šumění klidu

uprostřed zdi, která mě chladivě pálí v zádech.

 

V koutě

zdrcená

zhrzená

víc než milenka

otce tří dětí (mé generace).

 

Mnu si oči

a střádám svou trpělivost

soustředěnou na pohled do druhé strany pokoje,

stejně prázdné jako já.

Sobecká...

 

S kouskem růže v zubech (vyrostla, když jsem shromáždila dostatek trpělivosti, na zaplavení své duše)

čekám

jestli z kouta

nevyskočí něco něžného

nezamrká očkama

a zaplaví mě radostí.

 

Radostí - tím pocitem, který se mi vyhýbá.

Stejně jako soucit a pochopení..

nelze chápat, co jsem nikomu neřekla

ale řvu

tam uvnitř křičím a drásám nervy

jenomže trpělivostí trpím.

Samotná.

 

Poztrácela jsem

všechen prach, co se na mě lepil

a teď

ho na mě

házejí

lopatou.

 

Zabíjím

své dokonalé já

přesně to, které chce křičet a ohradit se

a jen se tiše plazím

ke světýllku v tunelu.

 

Možná pojede vláček...

---