Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Babička Šó a gríša jasník

08. 09. 2004
0
0
999

Proč dprdl nelze text vložit v Opeře 7 a musím spouštět MSIE?

Za devatero pahorky pahorkatiny Iwka žil byl v málé pahorské vísce Panenka šumný bojníø Desater, který mìl svìží baboèku Šó, která své podmínky nikomu nesdìlovala.

Jednou:

"Babièko, babo" volal již z dálky Desater, když se vracel z lovu, "hle co jsem ti ulovil- malého chutného gríšu-jasníka-bystré oèko, viï gríšo" A gríša se na dùkaz poroby souhlasnì zatetelil, jak ho to uèívali jeho rodièe a je zase jejich rodièe atd: "vždy když vás uloví ten ukecaný bojníø, se vším souhlaste a máte šanci uniknout." A mìli pravdu, protože babièka Šó mìla ráda všechno svìží, dravé, zdravì drzé a prùbojné. "No øekni gríšo pochutnáme si na tobì nebo nepochutnáme ?" dìl Desater, který mìl dobrou zkušenost s takovýmito otázkami, které již nejednou vyvedly jiné gríši z jejich obranné letargie. Dnešní gríša nebyl chycen poprvé a mìl tedy pro strach udìláno. Na otázku jen sklopil své bystré smutné oèko.
"Toto že je gríša-jasník-bysté oèko, štièka našich hor? Taková onuce?" øekla pohrdlivì a lhostejnì babièka Šó.
"Když jsem ho lovil, vypadal ještì svìže, nadbìhl mi drze a pøeskoèil vìtévku."
"Tenhle že by pøeskoèil vìtévku? Jo, tenhle by nepøeskoèil ani stébélko," øekla babièka Šó a bylo na ní vidìt, že se o tom už nechce dál bavit.
"Gríšo, gríšenko udìlej nìco," prosil Desater, "nebo tì namažu hnojem a nechám smrdìt pro výstrahu" I tato pohrùžka nìkdy pùsobila nebo gríšové nemohou smrdìt, to by byla velká ostuda, která by se roznesla po celé Iwce. A Gríša dostal opravdový strach, neb poznal, že by se Desater mohl nepìknì rozzuøit /oni jsou bojníøi obvykle velmi vznìtliví/ a umlátit ho loveckou èapkou, do které nespokojený Desater již zaèal zlobnì zatínat pazoury. Zmatek víøil v jeho malém mozeèku a dilema ho roztøáslo. Vìdìl, že tentokrát je opravdu zle. Pøed první ránou Desaterovy lovecké èapky ještì uskoèil, ale když tu se ozval veselý hvizd- to strýèek Pumpido pøijíždìl na svém koníku Taquisovy a volal: "Hija hija buøi ojný Taquisi nezkrotný, citíš? Je zde synovec Desater, zda nás nozdry neklamou, bojníøi vstávej, háš háš, napoj se èiré vody potoka, pojï se projet Desatere, bojníøi šumný, a zøím jak jsi povirost a svých dovedností dostál."
"A co ty babièko Šó," obrátil se Pumpido na babièku, øekni mi, jaké máš dneska podmínky?" "Nikomu nikdy neøeknu jaké jsem mìla dneska podmínky" drsné opáèila babièka Šó. "Ani mnì?" zaøehtal Taquis. "Ani tobì nemožný Taquisi"
"Tak tohle je mùj konec" pomyslil si gríša-jasník-bysté oèko, protože vìdìl, že jak ho Taquis uvidí, bude ho chtít zezadu nakopnout. Taquis byl gríši obávaná kreatura, jejíž jedinou zábavou bylo vykopnout gríše co možná nejvýše.
"Pùjè mi na chvíli toho gríšu"  zaøehtal Taquis. "Ano Desatere, pùjè Taquisovi na chvilièku gríšu-jasníka, jsem zvìdav zda by dnes pøekonal svùj rekord, jenž jest tøicet stopù výšky" žadonil Pumpido. I babièka projevila lehký zájem o Taquisovu sportovní èinnost.
Gríša letìl, letìl, dobrých tøiatøicet stopù. "Chá to je výška" volala nadšenì babièka Šó. Potom všichni Taquisovi poblahopøáli a podìkovali za pìkný zážitek. Jen Desater byl nespokojen že pøišel o svùj úlovek. Když se k veèeru sešeøilo, tak šli spát a dlouho do noci vzpomínali na pìkný sportovní výkon, který jim Taquis poskytl a Taquis byl mimoto pyšný.
Pouze Desater byl trochu smutný. Asi by dal pøednost dobré peèínce.


papouch
08. 09. 2004
Dát tip
jen pro info - místo ř mám přeškrknutý o, místo č mám e se stříškou a podobně (ostatní díla vidím ok)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru