Skřetí

V borůvčí, kdesi v lesích, kam lidská noha těžko vkročí, přebýval skřet František. Měl malou kamennou chaloupku obrostlou mechem, ve stáji několik ještěrek a v myškárně něco myší na výkrm. Jeho láskou byly borůvky, vařil z nich, co se dalo, i něco pálenky udělal a s borůvkovou marmeládou vesele obchodoval s ostatními skřety v okolí. Žil by si šťastně a spokojeně, ale znáte to, láska. Tentokrát ne k borůvkám, ale ke krásné skřetici Blance.

Blanka byla vskutku krásná a Františka velmi milovala, ale její táta-skřet byl poněkud jiného názoru. Jeho snahou byl sňatek Blanky se skřetem Gustavem, jenž byl tuze zámožný a žil na Kamenném vrchu, kde kutal zlato a drahé kamení.

Jednoho dne si František přihnul ze své čutory borůvkovice a vyrazil požádat tátu-skřeta o Blančinu ruku. Jak už to tak bývá, despotický otec Frantu se smíchem odmítl a doporučil mu, aby už nejedl tolik borůvek, neb to nesvědčí jeho rozumu. Pak se ale zamyslel a pravil: „Nuže, aby se neřeklo, že jsem ti nedal šanci, poslyš tento úkol: za devatero mraveništi a třemi potoky žije v lidské vsi kocour Skřetožrav, pokud mi přineseš jeho hlavu, má dcera je tvá.“

František byl tímto výrokem značně konsternován, neboť Skřetožrav se netěšil právě dobré pověsti, ba právě naopak té nejhorší. Ale protože byl skřetem chytrým, zašel za kamarádem rybářem a ten mu dal, za lahvinku borůvkovice, svůj největší háček. Podobně pochodil u skřeta Konopníka, od kterého dostal pevnou konopnou nit. Pak už jen vzal svou nejtučnější myšku a vyrazil na dlouhou cestu ke vsi. Vyhnul se mnohým nebezpečenstvím, až došel k okraji lesa, kde často operoval Skřetožrav.

Myšce se na háček nechtělo, ale měla smůlu a Franta ji zavěsil na velmi pevnou větev. Myška pištěla a kývala se ve větru, což úplně praštilo přes uši kocoura, který s neomylností lovce zamířil do oněch míst. Netrvalo dlouho a místo myšky se tam houpal strašlivý Skřetožrav. Tu vylezl František a počal brousit nůž. Představoval si život s Blankou tak intenzivně, že zapomněl dávat pozor. V té vsi žily i jiné kočky a ty zaslechly Skřetožravův nářek. František, dobře živený borůvkovou marmeládou a zapálený broušením, byl snadná a výživná kořist.

Inu, život je boj, a ne pohádka. A v boji je dobré krýt si záda.