PORTA VESUVIANA... 1. část

Někdy je člověk téměř magicky přitahován určitým koutem na Zemi, vzdáleným třeba i tisíce kilometrů od místa, kde žije. Tím koutem je pro mě Vesuv a jeho okolí.... Toto dílo bych ráda zpracovala mnohem podrobněji a vydala knihu včetně obrázků...

PORTA VESUVIANA.... 1. část

Ne náhodou považoval velký cestovatel a přírodovědec Alexander von Humboldt pohled na Neapolský záliv s Vesuvem za jedno z nejkrásnějších panoramat na Světě. Samotný Vesuv, tyčící se nad zálivem, upoutával odedávna pozornost lidí. Je to jediná činná sopka na evropském kontinentu, nepočítáme-li západně od Neapole ležící Solfataru, z níž vyvěrají horké sirné prameny.
Vesuv se může pochlubit i svými dalšími krásami a přírodními zajímavostmi - jedinečnou vegetací a faunou. Působivý je pohled do obrovského kráteru. Veliké nadšení vyvolá výhled z vrcholu hory na celý Neapolský záliv se Sorrentským poloostrovem, ostrovy Capri a Ischia a samotnou Neapolí. Z vrcholu shlédneme i proslulé Pompeje. Vesuv bychom bez nadsázky mohli nazvat králem Kampánie nejen pro jeho majestátnost a nadmořskou výšku (1281 m nad mořem), ale i pro mimořádnou úrodnost půdy, obsahující velké množství minerálů, která udává zemědělský charakter kraje (název Kampánie je odvozen od latinského "campus", tj. pole). Všechny plodiny, které se zde pěstují, vynikají mimořádnou kvalitou. Není tedy divu, že se vulkán zapsal do srdcí lidí zde žijících.

P a r c o n a z i o n a l e d e l V e s u v i o
Na svazích Vesuvu se nachází velmi bohatá a rozmanitá flora. Bylo zjištěno na 950 druhů rostlin, z toho 23 druhů orchidejí. Najdeme zde i rostliny endemitní, tj. takové, které se vyskytují na světě pouze na určitém jediném místě. Příkladem je lišejník Stereocaulon Vesuvianum, který vytváří na lávě velmi zajímavé paprsčité stříbřitě zelenavé útvary. Úbočí hory je porostlé listnatými i jehličnatými stromy. Rostou zde teplomilné duby (Quercus ilex, Quercus pubescens), habr, akát, javor kaštanovník jedlý, bříza bělokorá, olše Ontano Napoletano (Alnus cordata), líska a další. Z jehličnanů převládají borovice, z nichž nás zaujme pinie (Pinus pinea) s širokou korunou ve tvaru deštníku. Velmi zajímavé jsou různé druhy kručinek (Ginesta) - keříků zářivě žlutě kvetoucích, které najdeme většinou v pásmu, kde postupně končí les a začíná království lávy. Místy kručinky vytvářejí i souvislejší porosty.
Také fauna je zastoupena mnoha druhy živočichů (savci, ptáci, plazi, hmyz).Setkáme se tu i s otakárkem fenyklovým a ovocným, který se vyskytuje i v našich teplejších oblastech.
Jedná se o unikátní společenství rostlin a živočichů na vulkanickém půdním podkladu, které si zaslouží přísnou ochranu. Proto zde byla v devadesátých letech vyhlášena přírodní rezervace "Parco nazionale del Vesuvio".

G e o l o l o g i c k á m i n u l o s t
Vesuv vznikl asi před 400 000 lety podmořskou erupcí jako samostatný ostrov, který se při dalších erucích rozrůstal rozléváním lávy až se spojil s pevninou a vytvořil se tak Neapolský záliv. Po výbuchu, ke kterému došlo asi v 7. nebo 8. století před naším letopočtem, nastalo delší období klidu až do osudného 24. srpna l79 n. l., kdy byly pohřbeny pod vrstvou popelu Pompeje a bahnem zavaleno Herculaneum. Lidé od založení Pompejí tedy nepamatovali žádnou předchozí erupci a Vesuv považovali za vyhaslý stejně jako řecký zeměpisec Strabon, který začátkem 1. století n. l. vystoupil k jeho vrcholu.
Probouzení Vesuvu se ohlašovalo četnými zemětřeseními, větší byla zaznamenána v roce 2 n. l. a 62 n. l. Při druhém byly v Pompejích pobořeny některé domy. Později se nad vrcholem hory občas objevoval tmavý mrak a na město se snášel drobný popel. Obyvatelé těmto úkazům, které byly jistým varováním, nevěnovali pozornost a zemětřesení považovali za projev hněvu bohů.
Erupci v roce 79 podrobně popsal Plinius mladší ve dvou dopisech svému příteli Tacitovi. Dopisy se dochovaly a staly se později cenným dokumentem pro vulkanology.
Výbuch v srpnu 79 byl obrovský. Vesuv do té doby měl tvar komolého kužele a jeho nadmořská výška byla více než 2000 m. Při erupci vyvrhl takové množství popelu, že stěny kráteru se zhroutily dovnitř, hora se podstatně snížila - vytvořila se v ní velká prohlubeň (kaldera), v níž dalšími erupcemi postupně narůstal nový kužel Vesuvu. Z původní hory zůstal na severní straně pouze val ve tvaru srpu - Monte Somma, jejíž nadmořská výška je 1132 m. Vesuv se pak probouzel v různě dlouhých intervalech v rozmezí od 10 do více než 100 let. Naposledy byl činný na jaře roku 1944.

Pokračování....

---