Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZas
13. 09. 2004
8
0
5992
Autor
Evička
Prošli jsme spolu
temnou roklí
teď stojím
na pevné skále
vystoupej za mnou!
Korunou stromů
se prodírá slunce
na mou obnaženou kůži
stíny ani křik v údolí
k nám už nikdy nedolehnou!
krasne naivni utopie :-D
bohuzel me zivot vzal idealy :-D ne! prehanim jsem optimista (ale s depresema :-))
tip
Krásná je celá - zvláště mě zaujaly obrazy skály a korun stromů, jimiž se prodírá slunce.... TIP
díky! s. - jo to muší bejt! :-) (ale čteš mi myšlenky, přesně to jsem si říkala, když jsem to sem psala ... :-) )
on ten stín přijde, až se zeměkoule pootočí ... leda že bys ještě někde našla pevný bod a zkusila ji zastavil ... ale pokud vím, ten pevný bod ještě nikdo nenašel ... ale třeba budeš mít štěstí ... :-)
Souhlas se Stromovkou, přesně to jsem si po posledním verši myslel...přeidealizované...ale jinak je pěkná...vlastně je moc pěkná a hodně optimistická.