Křivka proměn poetiky během dne v závislosti na intenzitě pocitu osamělosti

RÁNO:

Teplá vůně rajské omáčky

v jedné nejmenované pražské ulici

je velice osobní věc.

(Byť přefiltrovaná větráky kuchyně hotelu,

kolem nějž denně chodím).

Je to dobře, že ji dnes uvařili

pro můj osamělý nos,

den bude veselejší,

            vonící po bobkovém listí...

POLEDNE:

...A tak neruš mi mé kruhy, revizorskej!

nebo počkej...zaplatím ti panáka, i tomu, co to řídí, když budete chvíli poslouchat o:

1) listu založeným v jedný knížce, co je móc domestikovanej na to, aby

     přežil, když ho vrátíme přírodě

2) mokvavých kaštanových zrcátkách a co v nich vidno

3) světě vonícím rajskou omáčkou

Hej, nechal sis tu rukáv a svý právo na mý čtyři stovky,sakra...

Vajgl letící obloukem v backgroundu s panoramatem tohohle posranýho města uzavřel zas jeden kruh v olympiádě života...(a sem v něm já, Frank Zappa, co sedí na záchodě na obrázku na dveřích od záchoda a jedna holka, která říká: "ale já si myslím, že je to stejně póza")...

                         A má recht.

VEČER:

 Poetickej fracek

         v rezistenci

              na bobkovým listí

                  Jedenkráte!

Zahlásí maličký pikolo z Hrabala

mezi lítačkama tý kuchyně z rána

a postmoderní personál

už se vůbec

                 ničemu

                            nediví.