Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dokud nás smrt... I

16. 09. 2004
11
0
7895
Autor
Kandelabr

trochu epiky snad neuškodí...

“Ustupte! Ustupte!”

Prodírali se skrz brblající dav, všichni přešlapovali na špičkách, krky natažené až k nebi, vytrvale hleděli dopředu a jen málokdo jim věnoval pohled.

“Ustupte, tak kruci lidi, uhněte!” Hulákal brunátný zpocený mužík a prorážel namáhavě cestu. Lidi se neochotně rozestupovali a pouštěli nesourodou dvojici kupředu až se před nimi objevilo několik mužů v zašlé zbroji, kteří drželi dav v bezpečné vzdálenosti od místa činu.

Dál nikdo nesmí, řekl vykřičeným ochraptělým hlasem jeden ze zbrojnošů.

“Vedu mága”, řekl mužík a otřel si zpocené čelo. “Pokusí se vyjednávat.”

“Aha, tak dobře, ale opatrně. Jsou tam už přes tři hodiny. Vyhrožují, že ji zabijou.”

“Už se ví, co chtějí?” řekl opět mužík. “Hergot lidi, nemačkejte se!” otráveně křikl do davu, když ho čísi loket praštil do holé hlavy.

“Pořád to mění. Asi se nemůžou mezi sebou dohodnout.”

“A kolik jich je?”

“Čtyři. Bylo jich pět, ale jeden se nestačil schovat, hehe,” zasmál se a odhalil tak zažloutlé zuby. Pokývnul doprava, kde leželo v kaluži krve bezvládné pořezané, pobodané, posekané, popálené zohavené tělo.

“Bohužel se nám nepodařilo zajmout ho živého. Lidi jsou dobytek. Ale je jasný, že to je ta svinská banda, která předevčírem vypálila samotu starýho Přemocha. Nejenže všechno vybrali a barák dali sezobnout červenýmu, ale dědka i se synem a jeho ženou a děckama pěkně nechali houpat na trámu ve stodole. Dědka a ostatní vzal čert, ale ta ženská, tý je škoda. A teď maj tu starostovic. To už by bylo moc, dvě šik ženský v jednom tejdnu. Tak doufám, že to zvládete!” Vyzývavě houknul na mága, ale pak raději zabodl oči do země.

“Hlavně žádný mord,” řekl mužík a zase si utřel čelo, “to by bylo s kšeftem ámen. Pane mágu, když ji pustí, dám vám, na co si vzpomenete, máte mé čestné slovo, hlavně ať odejdou z mého obchůdku! Co jsem komu udělal?”

Mág ho utišil jedním gestem, nařasil si tmavý plášť , udělal pár kroků a ocitl se tak na malém plácku, obklopeném tisknoucími se čumily, které zbrojnoši jen tak tak drželi od dřevěných dveří, kde visel znak s tlustým žlutým zdobeným prstenem a nápisem KLENOTNICTVÍ. Všiml si velkého okna vedle dveří, které bylo zataraseno kusem nějakého nábytku, skříně nebo stolu.

“Hej, vy tam uvnitř, slyšíte mě?” promluvil mág ne příliš nahlas, ale důrazně.

“Jo, mám tě na mušce, sráči.” křikl nervózně stín za oknem.

“Nejsem ozbrojen. Chci vyjednávat.” řekl mág stále tím pevným hlasem.

“Ať všichni vypadnou! Nechte nás jít.” zakřičel tlumený zoufalý hlas za dveřmi.

“Drž hubu, Pískaři, drž hubu!” houkl do budovy ten za oknem.

“Prosím, klid, musíme se nějak společně dohodnout.”

“Neříkej mi, abych byl klidnej, to mi neříkej, ty zmetku!”

“Tak co kdybych ti řekl, že mi pomáhá sám satan, a že tebe i ty tři ubohé kretény, kteří si myslí, že se odtud dostanou živí, prokleju a očaruju tak, že se nebudete moct hnout z místa, že zkameníte, ale ne hned, postupně, kousek po kousku, abyste si vychutnali tu bolest, to utrpení a taky aby se tady lidi na vás mohli dost vyřádit, tak jak to udělali tady na vašem zdechlém kolegovi!” Poslední slova už téměř křičel.

“Na to my ti serem, nás nedostaneš. Ať všichni vypadnou nebo tu štětku zaříznem!”

“Zkameníme, všichni tu chcípnem!” ozvalo se ode dveří.

“Zavři tu držku, Pískaři, slyšíš, drž hubu nebo tě vlastnoručně voddělám!” křikl ten za oknem.

“Už mě to nebaví.” Řekl mág, vykroužil ve vzduchu jednoduchý obrazec a ukázal prstem na dveře. Ty se se zaduněním rozlétly do stran. Mág bouchl holí o zem a překvapením oněmělý chlap stojící ve dveřích se vzňal.

Zevnitř se ozval pronikavý ženský výkřik.

Mág vběhl dovnitř, přeskočil hořícího muže, který se válel po zemi ve snaze uhasit se a rozhlédl se. Přesně mířený šíp mu prolétl krkem. Než spadl k zemi, uviděl siluetu muže vyskakujícího z okna.

Když se sesunul na podlahu uviděl dívku, tisknoucí si rozříznutý krk, z něhož stříkaly cákance krve, vpíjející se do jejích šatů a do dřeva podlahy. Než omdlel, stihnul se zamilovat.

“Co jste to udělal, pane mágu?” zakňoural plačtivě klenotník, když pozoroval, jak od hořícího těla chytá celý dům.

postamble();
Tak to je nářez! P.S. Srovnávání s Patchettem bych se zatím vyhnul, neznaje další díly, protože jestli se Kandelábr nebude opakovat (a já doufám, že ne), tak se celej Pratchett může jít zahrabat...

Jinny
09. 11. 2004
Dát tip
Vtipnej klon Pratchatta a Sapkowského - a přitom originální. Nebudeme si nic nalhávat, Kandelabr, jsi prostě dobrej... *

alina
20. 09. 2004
Dát tip
jooo! mooc dobře se to čte!!! btw:"..Než omdlel, stihnul se zamilovat..." - dóst dobrá hláška! ;)

Plopez
17. 09. 2004
Dát tip
Drsňárna. Žádnej elfí estét ten mág. Noir fantasy? Gut,gut..

idle
17. 09. 2004
Dát tip
tak se dohodněte, neotřelé nebo klasické? :) Mně se to líbilo. Předpokládám, že starýho Přemocha s rodinou nechali ti lumpové na trámu houpat, nikoliv koupat :) *

wazzup
17. 09. 2004
Dát tip
:) super, těším se na pokračování

pozorovatel
17. 09. 2004
Dát tip
Snad, aby jsme už pokročili k další části... *! Mám hlad.

StvN
16. 09. 2004
Dát tip
Joj, to je dobré. Neotřelé, zábavné čtivo.

Kytiii
16. 09. 2004
Dát tip
pěkné a klasické :o) tip

Nicollette
16. 09. 2004
Dát tip
neuškodilo.... dobrý prozaik...:) *

tradičně :-) *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru