Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O SOUCITU

21. 09. 2004
1
0
1628
Autor
Zviřátko

Jak to dopadne? Pár naštvaných lidí a pár těch, kteří se zamyslí...

Míjíte je několikrát denně, klopíte přitom zrak k zemi a snažíte se být neviditelní. Poprvé jste jim snad věnovali úsměv a s pocitem viny nebo nezaslouženého blahobytu pár drobných, které cinkaly v peněžence.

Ale teď? Co dělat dál? Jak se zachovat? Jak odpovídat? Jak se tvářit? Jak se cítit?

O kom je řeč? Ale ano, znáte je... Jsou všude... Na ulici, v metru,...

Vede je snad dobrý úmysl, ale nemíjí se veškerá jejich snaha účinkem? Je jich tolik, a bylo už řečeno dost toho, co se ani s oběma očima zavřenýma nedá nazvat chválou.

Řeč je o charitě, fondech, všech těch sbírkách, které mají zacloumat vaším svědomím.

Je smutné, že děti končí v dětských domovech. Tak já jim pomůžu, přidám nějakou tu korunu, a budou to mít „doma“ alespoň lépe vybavené, možná jim přibude i nějaká hračka, ať mají život veselejší!

Pes – nejlepší přítel člověka! A kočka ostatně také... A lidi se jich zbavují jako nebezpečného odpadu, odvezou je daleko od domova a odloží u cesty. Ještěže jsou útulky, které se o ně starají! Mají to dnes těžké, zaslouží si mou pomoc. Cink, cink, cink, mince padají do kasičky, a s hřejivým pocitem a dojemnou pohlednicí v ruce pokračujete ve své cestě.

Přispějte na chudé! Přispějte na pejsky! Přispějte ................!!!!!!!!!

Kdy už se ale probudíme? Kdosi moudrý řekl, že problém nevyřešíme tak, že budeme řešit jeho následky, nýbrž jeho příčiny. Skutečně pomůžete dítěti v dětském domově tím, že bude mít o hračku navíc? Jistě, potěší, ale myslíte, že mu nahradí neexistující rodinu? Může mu nahradit pocit blízkosti, sounáležitosti, lásky? A víte jistě, jaký byl osud vašeho daru?

Pokusme se zamyslet...........OPRAVDU zamyslet...........není čas otevřít oči? Pojďme změnit sami sebe, pojďme realitu přetvářet v naději na lepší, SKUTEČNĚ LEPŠÍ zítřek! Není na co čekat!

Pak budeme moci s úsměvem v duchu odpovídat: „Já už jsem přispěl.“

Bezinka
27. 10. 2004
Dát tip
...souhlasím v podstatě se vším... a jediná možnost je dělat cokoli sám za sebe.... a pár drobných (navíc často "kdovíkomu" to určitě nevyřeší...) Často to bývá pro někoho opravdu "odpustek".... Nehorší je, že i když se získají peníze na dobrou věc kapka po kapce, existují zdroje, z nichž se odlije řeka do nepravého koryta.... a lidé, kteří vypouští takhle přehradu také moc dobře vědí, kde bude "nejvíce chybět"...

Zviřátko
23. 09. 2004
Dát tip
re rozhněvaný malý muž Vím, že to není fejeton, když zadávám příspěvek a zařadím ho do kategorie, posunu potom bezděky kolečkem na myši a přeskočí to do kategorie jiné, čehož už si nevšimnu:-). Právě že vím, jak to většina lidí dělá, a připadá mi to nesmysl, proto jsem to psala....ale pořád si myslím, že lidí, kterým to začíná lézt na nervy a chtějí to změnit a opravdu se snaží naslouchat, přibývá...alespoň se s nimi v poslední době (v posledním roce) setkávám.

Není to fejeton. Každopádně je faktem, že problém tohoto ražení je třeba podchytit na samém začátku. Všechno je to o lidech - a tím pádem, bohužel, nikdy podchycen nebude. Připomělo mi to můj oblíbený film Traffic - nadvláda gangů. Když si to vezmeš po lopatě, tak tím, že dáš na charitu ukonejšíš své svědomí, že jsi udělala něco dobrého. Můžeš se tím dokonce pochlubit v hospodě. Dneska jsem dal na charitu, to jsem aleh hodnej a neni mi jedno těch ostatních, co? Hm... Pravdou je, že místo toho, aby člověk cpal peníze do hraček pro děti a tak, naslouchal jejich skutečným problémům, udělal by daleko víc. Ale to v dnešní době dost dobře nejde... (mám tím na mysli, že u většina lidí dá radši peníze a umyje si ruce od problémů)

Milly
21. 09. 2004
Dát tip
No jo, ale jak? Člověk si přece nemůže vzít všechny domů... A snažit se vychovávat společnost....., nevím, jestli k něčemu vede..

Zviřátko
21. 09. 2004
Dát tip
Vís, to je právě ono, není to o tom, vychovávat společnost, ale začít sám u sebe. Někdy (a to sypu popel na hlavu i sama sobě), nevidíme za práh vlastního bytu, přispíváme na charitu, hrozíme se nad osudy lidí, zvířat,... a přitom možná právě teď vedle Tebe je někdo, kdo potřebuje Tvou pomocnou ruku - třeba to znamená jen si s tím člověkem popovídat.... A pak - nepřispívat sám k tomu, co se děje. A pokud chceš pomáhat, jsou cesty - je například dětský domov v Aši, kam se dá jet na víkend a pobýt s děckama asi 0-3 let, možnosti tedy jsou.

Milly
21. 09. 2004
Dát tip
pravda.... Aš mi přijde moc daleko... A někdy úsměv znamená možná víc než peníze..

nounejm
21. 09. 2004
Dát tip
Já s tebou naprosto souhlasím! Moc hezky jsi to napsala... Děkuju ti! *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru