Smutná

     "A zemřel..........Jeho duše se proměnila v bílou holubici a stoupala stále výš a výš, kamsi do nebe, až byla v nedohlednu.....". Tak to chlapec kdysi slýchával v pohádce, kterou mu dědeček vyprávěl...

    Uplynuly 4 roky a jeho milovaný dědeček zemřel. Chlapcovu bolest nad ztrátou drahého člověka prozrazovaly jeho slzičky v očích. Choulil se babičce v klíně a tiše se ptal:

     "Babičko, co se stane s člověkem, když zemře?"

     "Já nevím, hochu, odejde daleko od lidí, do jiného světa, než je ten náš, až na věčnost, tam už ho nic nebolí, netrápí se a nic mu neschází..."

     "A babičko, zapomene na mě?"

     "To určitě ne, jestlipak víš, co se říká ? Že všichni se na věčnosti jednoho dne znovu sejdou a pak jsou šťastni a už nikdy se neopustí...."

Chlapec chvilku přemýšlel a pak se zeptal:

     "Babičko, vedou do nebe schody?"

     "Víš, vnoučku, někdo říká, že vedou, ale nikdo je nikdy neviděl. Ale jedno vím jistě. Když má někdo někoho moc rád, jako Ty jsi měl dědečka a dědeček Tebe, zůstane navždy v Tvém srdci a Ty zase v jeho a na tom nikdy a nikdo nic nezmění. Chraň si krásné vzpomínky na něho, opatruj  je a dědeček tady bude stále s Tebou."

Po těch slovech se chlapeček uklidnil a usnul babičce v náručí....