Řeka

Když jsem dala první básničku na net, čekala jsem, že budu mít ještě větší radost než dosud, že se můžu podělit s ostatními, ale dopadlo to tak, že spíš netrpělivě čekám, kdo co napíše a pak je mi líto, když se nelíbí... A tak je možná lepší psát sama pro sebe nebo pro konkrétní osobu, které to bude šité na míru. Tahle je má nejoblíbenější:-)

Pramínky řeky se splétají v úsvitu,
jazýčky hledají cestu svou z úkrytu,
hrají si potichu proudící symfonii,
krajina naslouchá klidně té melodii,
jež život probouzí v lístečcích na břehu,
v níž mnohý poustevník nachází úlevu.

Čistotou jiskřivou k sobě pak lákají,
jezírka z dlaní tvých nesou je potají
k ústům, jež okusit chtějí tu nádheru,
když další horký den kloní se k večeru.

Kam plynou vlny tvé, kam cestu hledají?
Zurčení vody zní daleko po kraji.
Proud řeky hraje si s oblázky nevinně,
jako když paprsky na tváři dívčině
slunce si pohrává s každičkým stínem.

Nejprve pozvolna, pak kvapem poletí
v peřejích zelené nížině v ústrety.
Vláhu svou nadělí vrbě i jabloni,
jež poté větve své k vodě blíž nakloní,
laskat se nechají tím třpytným mámením,
které i poušť pustou v úrodnou promění.

---