Vzpomínáš?

Hrávaly jsme si na písku,

vzpomínáš?

Já měla červenou lopatičku,

ty tyrkysový kbelíček.

Stavěly jsme paláce..

Zpod hadrů naší skrýše

pak smály jsme se odpadkům,

co tvářily se kysele,

vzpomínáš?

Byla jsem meluzínou,

když ses nedívala.

Tys voněla mořem

tam, v našich snech..

Teď sedím u tvé postele

v nemocničním pokoji..

..už dávno nedýcháš..

A já se sama sebe ptám,

proč lidé neplní sliby

a proč zázraky neexistují.

Vždyť vrátily bychom se tam,

na naše pískoviště,

já s červenou lopatičkou,

ty s kbelíčkem v náručí.

Vyděsily bychom tvou maminku

dalším výstupem na rozevlátou třešeň..

Přeci mohly jsme znovu

být dětmi, tančit mezi provazci deště 

a nikdy se nenaučit řídit..