Smrt nátělníkům!

        Jsem tričkonoš. Pozor, nepleťte si mne s nátělníkářem! Ti jsou definitivně out, dead, kaput a finito. Alespoň tak se to praví v posledním vydání dívčího časopisu, který jsem si z donucení přečetl u holiče. Já čtu „časoprsy“ a tam se nosí trička. Třeba Miss mokré tričko. Ta tričko měla.., aspoň na začátku článku určitě jo. Na rozdíl od ní nosím tričko plandavé.  Vypasované mým konturám příliš nesluší a v nádechu se zataženým břichem vydržím s bídou něco ke dvěma minutám.  Pak začínám promodrávat…      

         Spoustu triček dostávám. (Noste mi prosím vás jen XL a nesnažte se mě přesvědčit, že mi padne esko!)  Jsou to často dárky z cest, nebo jen připomínka, že to tričko co mám právě na sobě  nesmím nosit ani do sklepa. Když bílá trička zežloutnou a černá vyblednou,  tak si je dávám dozadu do skříně.  Jsem takovej střádal. To  kdybych jel na chmel nebo na čundr. Na chmelu jsem byl jen jednou a na čundru nikdy.  Přesto bych na čundr táhl dva loďáky plné lesních triček. Až si budete chtít sníst konzervy v přírodě, tak se stavte pro trička.  Jsou trochu zapraná, místní charita už je nechtěla, ale třeba ještě zahřejou..

          Do sbírky svých triček počítám i dresy.  Mám doma  Pavla Kuku a Jaromíra Jágra i s podpisy. Skvěle plandaj.  Do Jaromíra se vejdu i po vánocích! Jen se v nich bojím vycházet ven. Co když narazím na jejich zavilé nepřátele nebo ještě zavilejší přátele, kteří ze mne tričko  strhají? Tak v nich sedím v obýváku před televizí, když mám zrovna záchvat češství. Ba ne, něco takového v košili nezažijete!  Všechny slavné okamžiky novodobých českých dějin jsem prožil v tričku! Navíc je na státní svátky  volno, které trávím zase v tričku. Ve svátečním s Mickey Mousem. Nebudu se  kvůli svatému Václavovi nebo věrozvěstům strojit do obleku! I doma chodím v tričku. Ale pozor! Nikdy ne bez něj! Můj známý se opil a spletl si vchod v paneláku. Nemohl se dostat klíčem do dveří, které ani nebyly od jeho bytu. A co se nestalo? Přišel  mu otevřít chlap bez trička. A ejhle! Kamarád se domníval, že je to milenec jeho manželky. Kdyby soused poctivě nosil tričko, tak mu mohly zůstat vlastní přední zuby!  Z toho usuzuji, že nošení trička má i jistý zdravotně-preventivní dopad.

         Některá trička ke mně doputovala z velké dálky (nikdy to nebyl nátělník!). Mám trička z USA, z Arabských Emirátů, dokonce i ze Západní Samoy. Pochopitelně mám i jeden sváteční kousek z Vietnamu. Myslím, že ho vyrobil nějaký Čong Versace. Na hrudi nebo na zádech nosím hrdě nejrůznější nápisy.  Třeba: Ani ty deprese nejsou, co bývaly“, „Jazz goes to town“, „Astma je sexy“ a „Love“. Já osobně jsem si vždycky přál tričko, které jsem viděl jednou ve vlaku.  V předu stálo: „Jsem panic“  a na zadní straně byl nápis: „ale to tričko je hrozně starý“.  Ze všech těch nápisů jsem měl kupodivu největší úspěch s tričkem z Říma.  Když se cítím osamělý, tak si beru na sebe právě tohle tričko. Sedám na kolo a vyrážím do středu našeho města. Tam žije početná skupina "spoluobčanů". Když vidí moje tričko z Říma, tak na mne zvesela mávají a běží vedle mého kola až ke kašně. V tomhle tričku nejsem nikdy sám. Je na něm velkým písmem nápis: ROMA.