Takové běžné posezení

Takové běžné posezení

Mladý pár sedící v hospodě, jejíž vzhled pouze kopíruje, nutno podotknout, že velmi neúspěšně, oázu míru a klidu. Sedí naproti sobě, ona pije předražený nevábný drink a on zvětralé pivo. Oba dva mlčí což sem tam obměňují umělými nucenými úsměvy, jakoby vhozenými tomu druhému, ať si s tím poradí jak chce. Muž vytahuje krabičku cigaret na stůl, jednu si vytáhne a zapálí, pak nervózně pokuřuje. Dým se ztrácí v už tak dost zamlžené místnosti. Žena se začíná tvářit stále více znuděně a klepe prsty zespodu do stolu. Muž, jež je čím dál neklidnější, típá cigaretu sotva v polovině a odchází na záchod, aniž cokoliv dodal. Dívka zůstává u stolu osamocena, tak objednává poslední drink, vytváří ve tváři znechucené grimasy a kroutí hlavou. Muž se vrací z WC, dívá se smutně na dívku naproti a pak se ptá: „Miluješ mě ještě?!“ Dívka obrátí oči v sloup a olízne si rty: „Já nevím, prostě nevím.“ Žena vstává, jde k baru a platí vše, co vypila i ten nedopitý nápoj a pak už bez jediného slova odchází pryč.   Muž pokládá hlavu na stůl, na ní ruce a na stůl slzy. Zůstává tam, kde byl.