Hejno

Hejno

Letím spolu s hejnem ptáků
jež podobá se kupě mraků
letím s nimi bůhví kam,
na nic se neptám, unikám

Jediný tu nejsem ovšem,
co vůbec nic neříká
celé hejno smutně zmlklé,
tak jako já uniká

Ani vůdce cíl náš neví
jen vpřed letí a všem praví:

„Za mnou!, hejno zoufalců.
Leťme pořád dál a dál
jenom zpět se nedívejme,
to si ďábel vždycky přál.
Já sám také cíl náš neznám,
jen pryč odtud, o to jde
na tom, kde náš život skončí
stejně ani nesejde.“

A tak letím s ostatními,
bez myšlenek, bez řečí
pochopil jsem totiž brzy,
že myslet mi nesvědčí

Koukám dolů na svět vůkol
potom na své soukmenovce
spíže nežli chytré dravce
vidím milé hloupé ovce.