Kačenka na provázku

Opět se mi hrdlo svírá

nemohu říct ani hlásku

jak Kačenka na provázku

které provaz hrdlo škrtí.

Nemůže říct co chce, cítí.

Se ctí mrhá přátelstvím,

se ctí mrhá láskou,

jen nednoho pána má

Kačenka na provázku.

 

Jen jemu věrná je,

Jen jeho ráda má,

Jen on jí hrdlo svírá,

Pouze pro něj usíná,

Pouze pro něj umírá.

Jen ona...Pláče snad?

Kačenka na provázku

 

On kašle na ni,

On přátele jiné má,

Vzpomene však někdy na ni,

má-li v srdci živou hlásku,

na Kačenku na provázku?

 

Sedí sama v podkroví,

temném koutě svého světa,

nikdo se to nedoví,

roky plynou - po nich veta.

 

Dáte na ni svoji sázku,

jestli jí dá někdo lásku?

Mé Kačence na provázku...

---