Nic než jen slova

Všichni mí muži už mě opustili,

jestli byl to jen sen nebo tu vážně byli?

A i když v mém srdci zní tisíc teskných staccat,

nikdy, už nikdy víc mě  neuvidíš plakat

A když se oblohou potáhnou v šedých kápích mniši,

mé srdce krvácí, pokorou smutek neutiší.

Alespoň špičkou boty dotýkat se břehu

a znovu nalézt svou poztrácenou něhu

Má hlava je koncertním sálem stovek smutných balad,

pocitů, tužeb a rozháraných nálad.

Než věřit v sebe, lehčí uvěřit je v Boha,

vždyť i ta hudba v nás jsou zase jenom slova

                                                                         slova

                                                                         slova