Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 432 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+16 neviditelných
ETNA - MEKKA VULKANOLOGU
datum / id13.10.2004 / 131406Vytisknout |
autorvesuvanka
kategorieOstatní nezařaditelné
upřesnění kategoriez našich cest
zobrazeno11715x
počet tipů17
v oblíbených0x
zařazeno do klubůMediterraneo,
Prolog
Všechny cesty vedou do Říma,
ale cesty vulkanologů na Sicilii....
ETNA - MEKKA VULKANOLOGU
ETNA - MEKKA VULKANOLOGU

Červenec 2001. Z rozhlasu, televize a tisku se dozvídáme, že Etna se opět probudila a její erupce je mohutná. Na jižním svahu se otevírají další krátery.... Vydáváme se s Adži a ještě s její kamarádkou na jih v radostném očekávání, že ještě možná stihneme tu nádhernou podívanou na veliké přírodní divadlo, ale je také docela možné, že to všechno skončí dříve než tam dojedeme.

Cestou zdravíme Vesuv.
Připomínám si živě cestu na italské sopky v roce 1998. Jedeme po stejné dálnici jako tehdy. Druhý den v pozdních odpoledních hodinách se objevuje po levé straně Neapolský záliv s majestátným Vesuvem.
A zase celý ten kout hýří jedinečnými odstíny barev zvýrazněných slunečními paprsky. Neodoláme a odlbočíme k Vesuvu. Ještě je otevřeno, a tak zakoupíme vstupenky a vystupujeme ke kráteru. Tentokrát bez průvodce, ti už jsou po celodenním vedru asi utrmácení a odešli dřív. Nevadí, ujímám se průvodcovství sama - Monika, kamarádka Adži je totiž úplně poprvé na vulkánu. Pohled do kráteru a je tu něco nového... v západní stěně kráteru vystupuje zvolna šest fumarol a ve vzduchu je cítit sirovodík, vulkán si trochu zhluboka oddechuje a nepatrně naznačuje, že jeho spánek už není tak hluboký... Poezie barev zapadajícího slunce na lávě, která má načervenalou až nafialovělou barvu - pukliny s vysráženou žlutou sírou.... Bohužel není čas na delší rozjímání, které si tato hora zasloužila protože se blíží zavírací hodina a musíme se vrátit. Škoda, ale před námi je dal‰í lákav˘ cíl, který je ještě hodně daleko.

A už jsme na Sicilii.
Konečně jsme dorazily a tentokrát se Etna před námi neschovává v mracích. Naopak, máme možnost vidět slabé kouře naznačující, kudy teče láva, jejíž čelo je naštěstí hodně vysoko. Rozžhavená láva nezpůsobuje velké požáry okolní vegetace, spálí jenom cestu, kudy teče, do stran se oheň nešíří, protože povrch lávy se na vzduchu poměrně rychle ochlazuje.
Míříme k Nicolosi, městečku, které je ohroženo blížícím se proudem lávy. Chtěly bychom se právě zde ubytovat, ale všechny hotely jsou obsazené... Soptící Etna je obrovskou turistickou atrakcí. A tak nakonec se ubytujeme v přímořském městečku Riposto v hotelu, odkud je krásný výhled na vulkán.
Ještě tentýž den vyjíždíme k severnímu svahu (Etna nord) přes městečko San Alfio, míjíme sady, vinice, pásma lesů občas proťatých lávovým polem, kde se začíná uchytávat nová vegetace. Přijedeme na parkoviště, které je přibližně l800 m nad mořem a za ním postupně končí les, tvořený převážně borovicemi a buky. Jdeme se projít ještě trochu výš. Naši procházku doprovází občasný rachot, připomínající odstřel v kamenolomu, který se ozývá z jihu. Z té strany vystupuje i kouř. Magma si proráží cestu k povrchu.
K večeru se vracíme do hotelu a díváme se z terasy na panoráma hory hor, z níž vystupuje celkem osm kouřů. A jak se stmívá, kouře dostávají růžový nádech, na hřebeni hory se objevují lávové fontány a na svahu tři ohnivé jazyky lávy. Je to něco úžasného. Láva je hodně vysoko a její pohyb není příliš znatelný. Naštěstí Etna zaujímá obrovský prostor, její svahy jsou poměrně mírné, posety řadou vyhaslých kuželů, takže láva postupuje pomalu. Její tok se dá i usměrnit navršením kamení, vykopáním příkopů tak, aby tekla do míst, kde neohrozí lidi.
Město žije dlouho do noci čilým ruchem - světla, hlasy, hudba ze všech stran a nad tím vším tiché a tajemné ohně Etny.
Druhý den ráno jsem na terase a maluji první akvarel. Město ještě spí, ani auta není nikde slyšet, zato Hefaistos pod sopkou má napilno - Etna syčí jako několik parních lokomotiv dohromady. Pozoruji fumaroly. Některé jsou slabší, jiné silnější a dokonce z jednoho místa s kouřem vystupuje i černý popel. Byl to jeden z nejaktivnějších nově otevřených kráterů. Sloup kouře vycházel i z hlavních kráterů.
Etna se stala předmětem našeho pozorování po šest dnů.
Jezdily jsme na Etna nord a prováděly průzkum terénu. Černá láva .pórovitá struska, popel, z nichž vyrůstají trsy rostlin, které jsou nižší a vytvářejí shluky, podobné bochníčkům. Je tu hodně druhů bodláků, ale bohužel nemám atlas jihoevropské flory, abych si je blíže určila. Většina rostlin již odkvetla, ale přece jen nacházím ještě modrý pavinec horský a dokvétající vrbovku.
Při svých dalších toulkách po okolí objevujeme žlutě kvetoucí starčeky, které vyrůstají z popelu jako malá sluníčka. A je co malovat. Námětů kolem je hodně. Maluji pohledy na vrchol hory, lávové proudy odlišných barev podle svého stáří - čím tmavší, tím mladší. Zvláštní kapitolou tohoto místa byli motýli - zejména modrásci, kterých tu bylo hodně. Jednou, když jsem seděla a malovala, létal kolem zajímavý velký tmavý motýl s bílými pruhy a skvrnami. Dokonce mi usedl na nohu - blo to jako pozdrav od Etny. Ale motýl měl křídla u sebe, takže jsem si ho nemohla prohlédnout podrobněji. Když jsem později doma pátrala v atlasech, o kterého motýla se jednalo, podobal se mu nejvíce motýl s legračním názvem "okáč voňavkový", který se vyskytuje na Sicilii a vůbec v jižní Evropě...

Další den k večeru podnikneme cestu terénním mikrobusem až do výšky 3000 m nad mořem. Jsou to úžasné scenerie kudy jedeme - vegetační pásmo skončilo úplně a kolem nás všude je černá láva, která místy svými tvary připomíná pohádkové draky a dinosaury. Moc zajímavá podívaná.
Vystupujeme u vulkanologické observatoře a jdeme asi 300 m lávovým polem. Je tu zima a ledový vítr. Pod námi je hluboké údolí a naproti nám se tyčí vrcholové krátery. Sluníčko zapadá a pozorujeme zase ty nádherné ohňostroje a řeky lávy. Jsme svědky zrození nového lávového proudu.
Jednou jsme objely celou Etnu. Její severní svahy nejsou vůbec obhospodařovány, roste tam stepní tráva, různé keříky a všude na dohled jsou krátery. A pak jsme se chtěly dostat co nejblíže k lávovému proudu. Jely jsme večer směrem k Zaferaně. Vrstva popelu na silnici byla asi dvou až třícentimetrová, takže jsme musely jet hodně pomalu, abychom nedostaly smyk. Přijely jsme k místu, kde naše cesta skončila. Stály tu snad stovky lidí s fotoaparáty a kamerami, protože dál byla policie, která zahradila další cestu z bezpečnostních důvodů. A tak jsme se tu zastavily a stály před vulkánem v tiché pokoře a úctě. Jestliže se nám Etna schovávala před třemi roky v mracích, teď nám všechno bohatě vynahradila... Při pohledu na posvátné ohně z nitra Země se nám tají dech. Je to něco úžasného a magického. Protože nejsme vybaveni technikou na fotografování za tmy, snažím se vtisknout ten úchvatný obraz do paměti, abych obohatila svůj soubor akvarelů o další obrázek. A nakonec jsme si ještě udělaly takový melounový piknik na lávě. Opět při západu slunce jsme se usadily na lávovém poli, pojídaly meloun a dívaly se na vulkán, jehož kouře zase růžověly. Z nejaktivnějšího již zmiňovaného kráteru vystupoval mocný sloup kouře s popelem a kromě toho ještě vyletovaly rozžhavené kameny (strombolská erupce), vytvářející ohnivou fontánu....

A již tu byl den odjezdu, rozloučení s naší krásnou Etnou, která tyto dny patřila do našeho života a zapsala se do našich srdcí.Ještě jsem jí zamávala. A jak to dopadlo s Nicolosi? Dobře. Lávový proud se podařilo uhlídat, byl odkloněn četnými zátarasy a dokonce ochlazován vodou z helikoptér. A když jsme byly už kdesi v Kalábrii a ujížděly na sever, v rádiu jsme zaslechly zprávu, že Etna se začíná uklidňovat... Bylo to neuvěřitelné, ale ona snad na nás čekala... Naše cesta pokračovala po jiné dálnici. Vyjížděly jsme ráno a byl poměrně značný opar. S mapou v ruce jsem sledovala, kdy se ukáže Vesuv. Mami, dnes ho neuvidíš. A na mě padl smutek... Projíždět Kampánií a nevidět Vesuv. Slzy pálily v očích, bojovala jsem s nimi - asi to tak je, že po veliké radosti stačí něco malého co rozlítostní... Ale přesto jsem se pořád upřeně dívala v tu stranu, kde by měl být Vesuv... a najednou přece jen...zahlédla jsem slaboučké obrysy a pak se silueta milované hory objevila. A mně opět zazářilo sluníčko. Snad celých deset minut jsem se mohla těšit tím krásným pohledem... A zase jsem zamávala. Rovnoběžky jihu zůstávaly za námi, ale krásné a nezapomenutelné dojmy a zážitky jsme si přivezly.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.02.2005 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Arienalia -
i já jsem moc ráda, že jsi mě doprovázela na cestách... díky moc za milá slova i za tip
15.02.2005 00:00:00dát kritice tipArienalia
Ráda jsem s tebou zase cestovala :) *
04.11.2004 00:00:00dát kritice tipCannisha
Hezké vesuvanko, já v těch sopkách vidím jen zkázu, co přijde a Ty v nich nacházíš krásu. V knihovně jsem si půjčila velkou knížku o sopkách ještě v Čechách a bylo tam jen hodně ohně, mlhy, kouře, na člověka jde spíš strach, strach z toho jak je příroda mocná
t

04.11.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Cannisha
děkuji moc. Příroda je mocná - ohněm , který vzbuzuje hrůzu, ale i respekt, fascinuje krásou - nakonec vytváří něco krásného - krajinu (nebo i nový ostrov) jako základnu pro bohatý život - sopečné krajiny se mohou pochlubit mimořádnou pestrostí rostlinných i živočišných druhů, v geograficky příznivých podmínkách pak mimořádnou úrodností... Krásu tu můžeme najít i v kamení, ve tvarech lávy, zajímavých nerostech - bohatství prvků. Sopečná činnost jsem jednou nazvala "pohybem Mendělejevovy periodické soustavy prvků" - Země se tu projevují jako ta největší laboratoř....
21.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
zvedavec - díky za zastavení... zřejmě asi turistům nezbývá, než se s tím smířit a zvykli si na to

rainman
díky moc za milé zastavení a tip. Jsem ráda, když mohu svým nadšením někoho nakazit...
20.10.2004 00:00:00dát kritice tiprainman
Tvé nadšení je nakažlivé...začíná se mi tam chtít čím dál víc :-)...*
16.10.2004 00:00:00dát kritice tipzvedavec
:-) *

ale naštvalo ma, čo píšeš, "Italové chtějí za všechno platit".

Nielen "Italové", žiaľ, ktosi si robí aj z tých pekných vecí obchod. Obchod s tým, čo je dané prírodou, čo aj Italové len dostali, alebo si to ukoristili tým, že obsadili kus Zeme...zdá sa mi to nesprávne, neprajné...
16.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Vella - díky za návštěvu - jsem vesuvanka...mám pocit, že jsem si spletla rovnoběžku a můj domov je právě tam v blízkosti Vesuvu...

guy
díkyza milé zastavení a tip. To mě těší, že Tě moje vyprávění inspiruje k návštěvě Sicilie. Držím palce, aby Ti to vyšlo, Sicilie je nádherná...
zvedavec - díky za přečtení a tip
, že se platí za prohlídku památek, to je jasné, ale za prohlídku toho co dává příroda, se mi vůbec nelíbí - Nejde jen o peníze, ale člověk na takovém místě ztrácí tak trochu pocit svobody - je to ohrazené ploty - takže když si vzpomenu (vracím se k Vesuvu), že si chci prohlédnout květenu, která je trochu níž, tak se k ní přes plot nedostanu - jsou tu otevírací a zavírací hodiny - chtěla bych zažít západ slunce a soumrak na Vesuvu, ale nemohu, oni zavírají.... Je pravda, že nemám srovnání Itálie s jinými zeměmi, protože jsem nikde za přírodními krásami v kapitalistických zemích nebyla, je možné, že je to tam také...
16.10.2004 00:00:00dát kritice tipzvedavec
no, keď je to tam tiež, potom je to o to smutnejšie, alebo o to viac ma to vytáča. Asi je to tam tiež, mrzí ma, že s tým my všetci súhlasíme, berieme veci ako nám ich ktosi predkladá.
15.10.2004 00:00:00dát kritice tipMiroslawek
tak mě napadá... a co falický symbol... není v těch vulkanických textech také trochu ukryt? ;o)))
15.10.2004 00:00:00dát kritice tipMilanH
Nádherné :-) :-) :-)
15.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Miroslawek
zajímavé, ale mně toto vůbec nenapadlo. Pro mě jsou vulkány symbolem Boha nebo božství. Ta úžasná síla, která dává do pohybu roztavené kamení, na kterém se po jeho vychladnutí a zvětrání rodí bohatý život - ten fantastický koloběh přírodních dějů... v mých dílech je především přírodovědecké nadšení a spíše skrytá bolest, že mi nebylo osudem dopřáno věnovat se přírodním vědám jako svému povolání...
Díky za přečtení.... :-)))
15.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
MilanH - díky moc... :-)))
15.10.2004 00:00:00dát kritice tipguy
skoro mě to inspiruje k tomu, abych si dal předsevzetí začít od Nového roku šetřit na výlet na Sicilii ... :-)*
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipandromeda
Ony se k výstupu ke kráteru musí kupovat vstupenky? To jsem netusila.Myslela jsem , ze kdyz je sopka v klidu, muze si tam prijít kazdý, kdy chce a bez pruvodce.A jak je to asi daleko, az k vrcholu?
Je to krásne napsané, muselo ti být smutno, kdyz jsi odjízdela.Nedávno v televizi ukazovali, ze se Etna znovu probouzí.
Velký tip - bylo mi pri ctení krásne, i smutne........
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipDash_707
Hezké počtení...díky :o))
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipKayTee
*+klub
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipkouzelná_květinka
moc, moc, jsem ráda, že tu jsi.... děkuji t
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
andromeda
díky za milé zastavení a tip. Bohužel, Italové chtějí za všechno platit. Vstup ke kráteru je oplocený a možný jen bránou kde je pokladna... Ještě Ti vylíčím jeden zážitek z druhé návštěvy Vesuvu - Jak jsem psala, byly jsme tam těsně před zavírací hodinou (otevřeno do 18 a pak je určitý čas, aby návštěvníci mohli odejít). Já chodím z kopce hodně pomalu. Dcera s kamarádkou šly napřed a líčily mi, jak prý lidi v pokladně se jich ptali, jestli je ještě někdo nahoře a pak prý láteřili (jak to Italové umí), že je někdo zdržuje a že zavřou.... A pak , když mě viděli, jak pomalu sestupuji s francouzskými holemi, prý ihned ztichli.... A já jsem při svém sestupu, kdy už jsem byla na vrcholu úplně sama, si představovala živě krásnou noc strávenou na tomto místě a ranní rozbřesk a východ slunce....

Dash_707 - díky moc, mám radost, že se Ti to líbilo

KayTee
díky za milé zastavení, tip i klub

kouzelná_květinka
i já jsem moc potěšena Tvojí návštěvou, díky... i za tip


14.10.2004 00:00:00dát kritice tipRobinia
Tvoje vyprávění se čtou jedním dechem. tip
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Robinia - to mě moc těší, díky za milá slova a tip
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipdadik
vesu - nebyl ten text už tady někdy????
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipCraerassy
ves...chvílelmi jsem se s tebou radovala, chvílemi mi bylo za tebe tolik smutno a pak zase tak hezky...nejraději bych tě objala ..
tip
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipEilil
:o) no já už nevím... co mám říct :o)))
prostě.. senzace.. :o) (a dostala mě ta melounová párty na lávě..)
:o))) to bych si taky nechala líbit.. :o)
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipdadik
hledám v tvých textech...já když si něco vezmu do hlavy....mám pocit že jsem již četla někde, že ráno jsi na terase malovala akvarel hory...a vůbec...asi ne, samosebou....je to pěkné, moc...tip
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
dadík -
máš pravdu, ale tehdy jsem malovala na jiné terase Stromboli... Zřejmě jsou terasy záměrně u hotelů situovány tak, aby z nich byl krásný výhled...
Díky moc za milé zastavení a tip


Craerassy
díky, to je od Tebe moc milé... i já bych Tě ráda objala.... a díky za tip

Eilil
díky za milá slova a tip. Melounová párty byla nádherná....
14.10.2004 00:00:00dát kritice tipdadik
aha, já věděla že to bylo na ostrově....musím najít znova u tebe....jsem hrozná...dík:))))
13.10.2004 00:00:00dát kritice tipstromovka
*** ráda jsem četla
13.10.2004 00:00:00dát kritice tipFouckault
taky :-) (rád)*
13.10.2004 00:00:00dát kritice tipSn_vojáček
Pěkně napsané, taky bych se na Sicílii někdy ráda podívala.*
13.10.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
stromovka - moc mě potěšila Tvoje návštěva, díky za tip

Fouckault - děkuji moc..., mám radost , dík za tip

Sn_vojáček -
díky za milé zastavení a tip. To bych Ti moc přála, Sicilie je nádherná


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.