Láska.

My u potůčku z ohlazených oblázků

stavěli hrad.

Jen tak ?

To pro lásku.

( a řeka kolem tiše šla si.

I ona pročísla si vlasy )

A mysl v náhlém tichu vůní

se rozpomněla: vždyť tam u ní:

zpívá láska něžnou píseň,

že za polibkem není tíseň

… a psaníčko je z plátků květů

přitisknutých žhavých retů

nadepsaných každé ráno

sluníčkem, že není samo,

že láska v duších

jde si cestou

bez rozumu,

ale hezkou.

A třpytky hvězd jsou další rety

co schovali se, mezi věky.

…

To o zahradě světa

napsala se věta.

Šli cestou jednou

i slunce, hvězdy blednou.

Mají oči blízko

a taky rety.

A zem se točí

pod nohama květy,

na snu vánku

se spolu ukládají k spánku...