Poslední oběť zkázy<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Obloha je temně fialová

a město jak pole vlčího máku

hoří, stravují jej plameny

já lačně olizuji sklo okna

odděluje mě od vzdáleného žáru

sám se svým odrazem ve skle

nemám, koho bych zachránil

koho postrádal

přesto se dusím úzkostí jako štiplavým dýmem

neboť ani po mě nikdo nepátrá

jsem jak schnoucí drn plevele

ve škvíře mezi kusy betonových panelů

třesu se touhou

že v posledním výkřiku bolesti tohoto světa

uslyším své jméno

že směr alespoň jediného hlasu

bude patřit jen mně