Brazilského cecku hlt

Procházel jsem po plážích Copacabany a drahnou chvíli pozoroval ten kvas okolo.

Mladé brazilské dívenky, jimž ruce mizí ve spodních dílech plavek sotva mě uzří. Skočím do vln a prolnu je tak svými robotickými svaly. Je to symfonie odvěkých zápasů krásy s touhou. Chvíli si pohrávám s Neptunem, čechrám vlasy tomu nezbedovi, vytrhuji mu trojzubec k velkému nadšení dívek plovoucích na nafukovacích lehátkách okolo. Stud jim nedovolí přiblížit se.

Pobřežní hlídka hlásí nejvyšší stupeň nebezpečí. Blíží se skupina Velkých bílých žraloků. Lehkým tempem tedy plavu ke břehu a všímám si jí. Královna brazilských pobřeží. Vlasy husté jako pěna litovelského piva, oči hluboké jako místní džungle vpadlá do Macochy, a přes zavlhlé plavky prosvítalo to veledílo kaledonského vrásnění. Bujné poprsí se jí dmulo vinou řevu toho nejzuřivějšího zvířete v ní -– chtíče. Osušil jsem se a napadlo mě – pomůžu jí ho zkrotit!

Jmenovala se Conchita a ihned mě zavedla do své vilky v luxusní čtvrti. Vypili jsme trochu dobrého vína a ve dveřích se objevil vysoký muž. Reagoval jsem slovy: „Co tu chce ten Sandokan?“ Concha mi vysvětlila, že je to brazilský Adonis jménem Alex. Seznámil jsem se s kolegou a můj sportovní duch jej vyzval k poměření sil. Conchita se stala tenisovým míčkem na mé žilnaté raketě. Alex mi byl víc než dobrým soupeřem. Snad to bylo dík tomu, že se před návštěvou vydatně posilňoval mlékem argentinských ovcí v nedalekém kiosku U zlomeného srdce, snad svou nezřízenou indiánskou krví, ale přesto mě nepřekonal. Conchitina rozchlívená kunda voněla tropickým deštěm a vypadala jako velké,  přezrálé a rozkrojené mango. Několik triků, zkušenost, rychlá podání střídaná lehkými technickými údery. Když všichni čerti v jejím klíně dotančili divokou Sambu Conchita vydechla v mém objetí na dlouhých čtyřiadvacet hodin. Spala a načerpávala tak síly na ještě jeden den strávený se mnou. Ještě jeden den štěstí v jejím prosluněném, přesto pravé rozkoše až dosud nepoznaném životě.

Rozloučil jsem se s Alexem děkujícím za velkou lekci milostného umění a Conchou ještě neoschlou z omamné lázně rozkoše. Ráno odlétám do Mexico City na světovou konferenci tenisových trenérů a chci být fit.

Právě dopisuji poslední řádky a z vedlejšího sedadla se ke mně naklání čerstvě vyhlížející dívka. Jihoamerickou grimasou a chlípnými pohyby rtů mi nazanačuje, že by mi ho ráda vykouřila. Jmenuje se Natalia a prý hraje v seriálech.