Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozloučení
18. 10. 2004
3
1
2011
Autor
Rhett
Nad námi přeletěl z černě pták
a my nic, nic s námi není.
Jsme jen jak o vše oloupený vrak,
který padá do hlubin snění.
Po kolikáté nás vítá noc
a pravda? - ta se s časem mění.
Kostelní zvony bijí na pomoc.
Na pomoc srdcím. Je právě rozednění.
.
1 názor
Nad námi přeletěl z černě pták
a my nic, nic s námi není. - tohle moc - T
teskná básnička.. moc se mi líbí druhá sloka..
a ten rým.. :o) časem mění - rozednění.. :o)
t
kolik úderů
rozchvívajících krajinu
třeba ke zřícení srdce?
zatím se asi bojí zapadnout mezi
mé ideály o amaterském >>básnictví<<
Líbí se mi jak zní.
Ale nějak se mi nepodařilo nerozšifrovat poselství.
Začátek ještě jde, ale pak operuješ s pravdou, časem a zvony, které bijí na pomoc, pak srdce a vůbec se celý ten lehký, metaforický, poetický začátek mění v jakousi konstrukci, která chce něco říct.
no myslim si že tenhle kousek je nejspíš určenej někomu konkrétnímu, přijde mi že jen zasvěcení můžou pochopit