Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Besy

20. 10. 2004
0
0
1348
Autor
LucyH

In memory of Besy

Ani už nevím, co bylo za měsíc, ale vzpomínám, že to bylo v sobotu. Babička se se mnou domluvila, abychom šly spolu sami dvě do města, jako vždycky. A když jsem přišla do její kuchyně a uviděla tě v předsíni, jak ses tam batolila, věděla jsem od prvního okamžíčku, že pokud to není sen, musí to být zázrak.

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Den za dnem plynuly Besy,

a já si teď říkám, kde jsi?

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Noc za nocí, jitro za jitrem jsi šla se mnou mou cestou Besy. Vzpomínám na tvoje první krůčky i na zmatení po operaci. Každý den vzpomínám na tvý čokoládový oči, který se vždycky upřeně koukaly, když mi bylo smutno. Byla jsi moje a já zas tvá. Nechtěla ses o mě dělit, proto jsi tehdy tak vyjela po mým klukovi. Teď pláču a přesto se usmívám.

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Den za dnem plynuly Besy,

a já si teď říkám, kde jsi?

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Honička v obýváku, málem rozbitý dveře, poškrábaný ruce. To všechno bylo na každodenním pořádku. Nadávka a chladné řeči od mámy, táty, bráchy a bohužel, později i ode mě. Žila jsem svůj život a nepřemýšlela o tom, že bys mohla umřít. Bylo naprosto přirozené, že jsi tam byla,  že když jsem otevřela dveře babiččina domu, vyběhla jsi a skákala radostí, i když tě nejspíš sžírala bolest.

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Den za dnem plynuly Besy,

a já si teď říkám, kde jsi?

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Vlna za vlnou, pohled za pohledem. Den za dnem a noc za nocí, vzpomínám na tebe. Chundelatá kulička s maličkým ocáskem a šťastnýma očima. Už jsem s tebou ani tolik nechodila ven, a to jsem měla.

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Den za dnem plynuly Besy,

a já si teď říkám, kde jsi?

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Jsem sobecká, chci tě mít u sebe. Protože s tebou Besy, s tebou jsem všechno snášela líp. Byla jsi moje opora, a i když jsem to nedávala tolik najevo, milovala jsem tě, zastávala se tě. Nevěřila jsem, že by se mi někdo mohl vrýt tak hluboko do srdce. Nejsi muž, člověk, jsi mnohem víc. Neměla jsem čas se s tebou rezloučit. A teď trpím, pláču, trápím se.

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Den za dnem plynuly Besy,

a já si teď říkám, kde jsi?

 

Co mi tvý oči medový,

pejsku můj, už nikdy,

nikdy víc nepoví?

 

Jen pro ty tvý oči medový, tu dneska sedím a píšu dopis pro přítele. Budu tu pro tebe pořád Besy. Chybíš mi.

                                                                             Lucy


Jako živé, dobře procítěné. Kdyby se ti podařilo verše, kterými prokládáš text, obměnit podle toho, o čem před tím píšeš, bylo by to mnohem lepší. Ale nelíbí se mi jedna věta: Nejsi muž, člověk, jsi mnohem víc. Mluví z tebe zoufalství nebo hloupost. V parodii bych to vzal, ale ne v takhle vážném díle.

LucyH
20. 10. 2004
Dát tip
zlatokop?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru