Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fiktivní odposlech, 90. léta

25. 10. 2004
6
0
4780
Autor
Perchta

60. léta: Jdi domu, Ivane… Česká vlastenecká píseň

  

-         Já mám Ivana rád.

-         Já ho mám taky rád, ale není přece možný, aby jeden jedinej člověk vlastnil půlku Prahy.

-         A co chceš dělat?

-         Musíme ho donutit, aby se rozved, ono to totiž vlastně není úplně jeho, je to majetek jeho ženy, kterej má po rodičích. A on to jenom spravuje.

-         Jenže Ivan se nikdy nerozvede. Před pár lety jsem mu to zkoušel dát jako stranickej úkol, vzhledem k nevhodnýmu třídnímu původu jeho manželky, a on řek jenom, že jestli na tom trvám, tak že vystupuje ze strany. Tak jsem mu musel říct, že to byl nápad vedení, ale že já jsem na jeho straně, jinak by mě snad zabil. A když je teď jeho bratr znetvořenej, tak už je pro nás nepoužitelnej, a nikoho jinýho nemáme.

-         Někoho najdem. Já už vlastně někoho mám. Je to úkol první důležitosti, ta jeho žena, to je taková amazonka, ta se rozvede v tu nudli. Pochop, že je důležitý jednat rychle. Ona to teď ještě vůbec neví, kdo byli doopravdy její rodiče. Ví to jen Ivan a ten jí to neřekne, má o ni strach a na majetek kašle. Jenže ona je jiná, ta by nám to tady začala hned celý přeorganizovávat a to nejde. Potřebujem ten majetek dát někomu spolehlivějšímu, než je ona a její synové.

-         A co když to později vyjde najevo? Někdo třeba zveřejní kus katastrální mapy?

-         A jak by to moh udělat, ty chytrej? A kdyby náhodou, řekneme, že její rodiče spolupracovali s nacisty a ten majetek byl zestátněnej podle Benešových dekretů.

-         Ale její rodiče…

-         Nikdo to neví, kdo byli její rodiče, ani Ivan neví úplně všechno. A když budou rozvedený, ona si ani neškrtne.

-         A co bude s Ivanem?

-         Dáme ho do nějaký vojenský ubytovny, to ti je šíleně nenáročnej člověk.

-         Tak jo.        

 

 


Markel
21. 11. 2004
Dát tip
Korupce, machinace, podrazy... - realita dneška i minula, jak my si umíme hrát! Trochu smutek z nesmrtelnosti těchhle praktik - T

Perchta
10. 11. 2004
Dát tip
Jojo, už jsem to nemohla vydržet, zase se něco stalo, ale nic zatím nepřekonalo hrůzu, kterou jsem popsala v povídce Vždycky jsem byla herečkou.

Perchta
09. 11. 2004
Dát tip
Dík, až zase přijde inspirace, proč ne. :-)

Noe1
09. 11. 2004
Dát tip
ježíš, je to úlet? Není to úlet? Zkusím tomu dát *t a klub ať posoudí i ostatní :-)))))))

Perchta
09. 11. 2004
Dát tip
Klub je vždycky pocta, i klub úletů, dík.

Noe1
09. 11. 2004
Dát tip
My bereme úúúlet jako lichotku :-) pozitivní nálepku na lebku :-)

Noe1
09. 11. 2004
Dát tip
Jo, a rádo se stalo :-)

Perchta
09. 11. 2004
Dát tip
tak jo, děkuji ještě jednou a letím...

podezdívka
09. 11. 2004
Dát tip
Pěkná rudá realitka :))

Giltar
08. 11. 2004
Dát tip
:-) Hezke. Zkus to zpracovat ve vetsim vydani, tedy nejak to rozsirit. Myslim, ze by se to mohlo libit... vseobecne:-)

Perchta
05. 11. 2004
Dát tip
Tak to já souhlasím, tak to má být. Přece deníček patří především do šuplíku. No ale tohle jsem vychytala, nesešel se týden s týdnem a už přišla zpráva, že odposlechy se budou prodávat jako dětské hračky pod stromeček.

Perchta
04. 11. 2004
Dát tip
Jojo, nějak mě inspirovaly určité osobní události... a život není peříčko, že? díK

Natasha_
04. 11. 2004
Dát tip
No já v tom Tvém psaní vždycky to autobio vidím. Jenom se mi ne vždycky chce vědět, jakže to přesně je...:)

Natasha_
03. 11. 2004
Dát tip
Líbí se mi, je to dobře hořké.

Perchta
01. 11. 2004
Dát tip
díky :-)

maia
31. 10. 2004
Dát tip
Zaujimavo ponate. *

kassiope
25. 10. 2004
Dát tip
No, tak takhle to chodí....fuj....:o) t*

Perchta
25. 10. 2004
Dát tip
Děkuji pěkně, ano, je to realistický humor, úplně nová kategorie, DÍK!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru