Zácpa

Francouzi jí říkají bouchon, neboli  špunt. Američani mají asi sladký život, protože pro totéž užívají výraz  jam – marmeláda.  Jen my  máme svou českou zácpu. Teď myslím zácpu dopravní. Výraz zácpa je asi z výše uvedených nejpřesnější.  Zahrnuje v sobě  vztek a bezmoc spojenou s nekonečným čekáním v kolně aut. Naproti tomu špunt je pro mne slovo bez negativních pocitů. Špunt mám v podvědomí spojen s otevíráním vína, tudíž s činností bohulibou. "Už si zase v traffic constipation?", ptají se mne posměšně mí cizí přátelé, kterým připadá legrační naše připodobnění dopravní situace k tělesným pochodům.  

         Zamysleli jste se, jak taková zácpa vzniká. Když jsem ještě dělal průvodce, tak jsem zjistil zajímavou věc. Kráčíte-li v čele šedesátihlavé skupiny pomalým krokem, pak někde uprostřed skupiny chodci i důchodci lehce vyklusávají a na konci sprintují. Toliko Vaudův zákon pro pohyb ve skupině. Zajímavé je, že u aut to platí obráceně. Ve předu jedou rychle, uprostřed na trojku a vy v zadu se posunujete po centimetrech na jedničku. Bez  hvězdičky.

         Osud mne stále zkouší z poskytování první pomoci po ordinační době.  Jednou jsem na ulici ošetřoval opilého cyklistu sraženého projíždějícím autem. „Musíme ho přenést do příkopu“, navrhoval nějaký chytrák. „Raději s ním nebudeme hýbat a navíc je asfalt touto dobou příjemně prohřátý a přímo svádí ke krátkému odpočinku“, zněla moje verze. „Když ona se tady dělá zácpa“, pokračoval mluvčí motoristů. „Mně vaše posraná zácpa nezajímá!“, použil jsem oxymóron vulgarissimus. Ve jménu zácpy by cyklistu dorazil. Plynulost silničního provozu povýšena na zákon nejvyšší. Stejně tak právo rychlejšího předjet toho pomalejšího a oprávněné vítězství silnějšího nad slabším. Zácpa se tomuto zavedenému řádu příčí.

         Já se zácpy nebojím. Auta jedou bezpečně pomalu. Přečtu si noviny a napíšu pár esemesek. Náš Honzík mi ukazuje prstem auta. Kamkoliv ukáže, tak má pravdu. Auta jsou všude. Proto má zácpu taky rád.  Strach jsem dostal až jednoho dne.  Kamarád si pořídil takovou tu porevoluční hurá-cestovku. Pronajal autobus a vyrazil se skupinou zaměstnanců naší  nemocnice do Španělska. Autobus nebyl vybaven do teplých krajů a kromě záchodů mu chyběla i klimatizace. A potraviny se rychle kazily. To poznamenalo život jedné zdravotnici středního věku. Při projíždění středem Madridu pocítila náhlou střevní nevolnost. Autobus stál v zácpě na  bulváru s luxusními obchody. Nebylo „kam“! Všude plno korzujících lidí. Chudačka musela vyběhnout na ulici a přidřepnout si před jeden butique a za přihlížení celého autobusu, půlky Madridu a troubení aut v zácpě  zde vykonat velmi naléhavou potřebu. Majitel obchodu   po ní házel  kamínky a větvičky! Znáte ten pocit, kdy byste se nejraději propadli do země? Myslím, si že tohle bylo zrovna ono…   Od té doby tuším, jak může být zácpa zrádná. Tedy ta zácpa dopravní…

         Pokud však existuje zácpa, jak asi pak vypadá takový dopravní průjem? Odcházím nastartovat  180 koníků pod kapotou svého supositoria, abych to cestou do Prahy zjistil.