Co přináší listopad

Stromy okolo nás

počítají roky

v svých letokruzích,

každý spadlý list

odbíjí hodiny věků.

Z úporného vzdoru času

vyrůstá sukovitá duše

skrytá pod drsnou kůrou.

Pohlaď ji rukou,

dotkni se věčnosti,

dozraješ v smíření,

přežiješ v paměti,

vyrašíš v pupenech naděje,

jednou, snad,

až se jaro vrátí.

V setmělých hodinách

nenajdu odhodlání

přijmout úvěr

poskytnutý nadějí,

nenajdu sílu

a budu na ni trpělivá

čekat do příštího jara.

Trpělivá?

Před listopadovými

vetřelci chladu

tíhou tíh

utíkám se do zimního spánku.

Ve snech se vrátím

do dětství

(osudově vklíněného

do mých snů).

Potkávám své zemřelé,

ale já neumírám,

zraji...

Je nejvyšší čas!

Po podzimu

musí přijít jaro.